Streptococcus pneumoniae je často přítomen v nosohltanu zdravých osob, je součástí jejich normální ústní mikroflóry. Můžeme je izolovat u 10% zdravých dospělých a 40% dětí. Většina infekcí vzniká šířením z nosohltanu na vzdálenější místa: dutiny, plíce, uši, mozkové blány, krev. V dětských kolektivech není vzácností šíření kapénkovou infekcí. Pneumokok se přilepí na povrch sliznice nosohltanu pomocí adhesinu a pak se šíří dále do organizmu.

Pro průnik mikroorganizmu je významné poškození slizničního epitelu dýchacích cest předchozí virovou infekcí, alergií, toxickými látkami, včetně nikotinu, vdechnutí cizích látek, které poškozují slizniční epitel. K onemocnění pneumokokovou infekcí mají větší sklony osoby s poruchou fagocytózy, poruchou imunity, osoby s nedostatečnou výživou, cirhózou jaterní a s poruchou sleziny. Mezi nejčastější komplikace chřipky patří také pneumokokový zápal plic. Onemocnění je charakterizováno znovu vzestupem horečky ke konci odcházející chřipky. Zhorší se kašel, pacient více vykašlává, má bolesti na hrudníku. Pneumokokový zánět středního ucha je onemocněním především dětského věku. Opět předchází virový infekt. Je charakterizován horečkou, neklidem a bolestivým pláčem dítěte, které pokládá hlavičku na postiženou stranu. Diagnóza se stanoví vždy na základě otoskopického vyšetření při uvolnění bubínku. Úkon provádí specialista a zákrok by měl být provázen odebráním mikrobiologického vzorku. Akutní zánět dutin je vyvolán stejným bacilem, ale je to onemocnění všech věkových skupin, mimo kojenců.

Volbou pro všechny pneumokokové infekce je penicilin. (Při přectlivělosti k betalaktanům lze použít makrolidová antibiotika.) U rezistentních kmenů připadá v úvahu léčba cefalosporiny 3. generace. V prevenci lze u rizikových osob použít očkovací látku. Postup celostní medicíny je obdobný jako v předchozím případě streptokoka pyogenního. U dětí tu často běží jedna nemoc za druhou - jako na běžícím pásu. Školkové dítě se snadno dostane do začarovaného bludného kruhu. Takto nemocné dítě má většinou problémy s imunitou.

Tímto směrem by měla být směrována léčba. Nosní mandle je potřebný orgán pro imunitní systém, opakovaným zánětem se zvětší, ucpává vchod do Eustachovy trubice a způsobuje, že se za ní hromadí hlen a dává předpoklad pro infekci v uchu, v nosohltanu, průduškách atd... Rodiče se mě ptají, zda je dobré odstranit nosní mandle. Odstraněním nosní mandle se anatomicky situace zlepší, zprůchodní se cesty - to je klad, ale imunitu to nezlepší. Kde je tedy správná cesta? Kdo to má rozhodnout? Pokud mandle odstraníme, pak se musí současně změnit spousta věcí - úprava střevní mikroflóry, odstranění slazení z jídelníčku! (podporuje zánět), možná zkoumat odstranění mléka z jídelníčku - zahleňuje, způsobuje zánět, alergii, oslabuje imunitu.... A další postup léčby by se měl zabývat imunomodulací. Otázka přítomnosti takového dítěte ve školce je vždy k diskuzi. Jsou dvě linie: 1. psychosomatický vývoj - dítě potřebuje kolektiv (často v předškolnním věku, spíše potřebuje ještě mámu) 2. imunitní vývoj – kolektiv za dané situace zhoršuje. Takže se musíte snažit najít kompromis.