"To jsem si oddechl." "Strachy jsem ani nedýchal." V některých ustálených slovních spojeních náš mateřský jazyk nabízí více moudrosti než by se na první pohled zdálo. Již kdysi pradávno si lidé uvědomovali souvislost mezi stresem a dýcháním. Jógíni - zakladatelé a pradávní experimentátoři Východu již dávno před počátkem našeho letopočtu rozpracovali tuto znalost do nejmenších podrobností. To nejcennější co se nám skrze vědomé řízení dechu nabízí: významné zlepšení periferního prokrvení. Naše srdce je sice obdivuhodné čerpadlo ale ve své funkci má jednu významnou slabinu - minimální schopnost nasávat krev. Tlak za tímto čerpadlem by sice stačil na kvalitní prokrvení, kdyby cirkulace v mnoha místech našeho těla nevázla pro malý odtok krve z zpět k srdci. Navíc si musíme uvědomit že s potřebnou výživou k buňce nedorazí samotná krev, ale pouze její mimocévní filtrát - tkáňový mok. A právě maximální nádech a maximální výdech dokáže návrat krve velmi významně zlepšit a tím i zkvalitnit nejen přísun výživy k buňkám ale i odbavování produktů metabolismu i odplavování odpadových látek od buněk pryč - k vylučovacím orgánům.

Kdykoliv si vzpomeneme a provedeme maximální nádech a výdech bude se většině buněk ve vašem lépe dařit než pokud dýcháme jen pomocí automatického dýchání - to je - ponecháno samo sobě - mnohem méně intenzivní a jak již bylo v úvodu článku upozorněno, je dále oslabováno vlivem mnohdy nadměrné duševní činnosti. Čím více se staráme, snažíme, myslíme, čím pozorněji zevní viditelný svět pozorujeme - tím povrchnější je náš dech. Naštěstí dýchání nemusíme ponechat jen onomu automatu sídlícímu v prodloužené míše ale můžeme nádech a výdech VĚDOMĚ PODPOŘIT. Krátké odbočení: Pokud se vám v rámci povídání o hlubokém nádechu a výdechu bude vybavovat takzvané holotropní dýchání, tak bohužel - to není to pravé ořechové. Pro toho kdo neví, co je holotropní dýchání - je to také hluboké dýchání s co největší frekvencí nádechu a výdechu provozované tak dlouho dokud neupadnete do změněných stavů mysli. V nich se může vybavit mnohé co se dosud pečlivě skrývalo ve vašem podvědomí. Což by mohlo být velmi užitečné pro očistu naší duše, kdyby to nemělo závažné chyby. Občas se vám může sice někdo snažit namluvit že "efektu" holotropního dýchání je dosaženo pomocí zlepšeného prokrvení mozku ale nemá pravdu - buď ji nezná a nebo ji zatajuje za účelem verbování nových adeptů tohoto zpravidla klientem dobře zaplaceného "zážitku". Ve skutečnosti vlivem vysoké frekvence dechu postupně vydýcháte z krve významnou část kysličníku uhličitého (CO2), který v ní stabilizuje hodnotu acidobazické rovnováhy.

Pokud krev přijde o nadměrnou část CO2 upadne organismus do takzvané "respirační alkalozy" neboli převládnou zásadité složky a tělo je v podstatě vystaveno metabolické otravě. Účastník holotropního dýchání si doslova otravuje život a zdraví a proto se nedivme, že při kurzech holotropního dýchání občas i někdo zemřel - například pokud měl slabé srdce a nevěděl o tom. Ale i ta většina co to přežívá nemá zájem si zážitek holotropního dýchání nějak častěji zopakovat. Holotropní dýchání pro svět objevil ve druhé polovině minulého století amerikanizovaný vědec českého původu pan Stanislav Grof, kterého si pro jiný přínos do světové psychiatrie velice vážím, ale s tím dýcháním byl trochu vedle podobně jako s nasazením LSD své experimentální činnosti. Ale nikdo není neomylný. Konec odbočky. Takže správný dotaz zní jak tedy s dýcháním vědomě manipulovat abychom si pomohli a neublížili. Šalamounská odpověď zní: manipulovati moudře a s respektem k jemným signálům, které nám naše tělo hlásí pomocí vnitřních čidel zvaných interoreceptory. Nebojte se, nebudu Vás obtěžovat složitými návody na rozpočítávání nádechu a výdechu podle různých vzorců. Na to existují celé knihy, ale to vůbec nejpodstatnější z nich se přitom vejde na pár řádek: Hluboký nádech a hluboký výdech provozovaný nenásilně je natolik užitečný, že pro začátek postačí toto provádět kdykoliv a kdekoliv si během dne vzpomenete. A k lepšímu připomínání nám mohou posloužit malé papírky s jediným slovem: "Dýchej!" které na nás (v podobě malých žlutých "plug-in" se samolepícím proužkem) mohou čekat přilepeny při okraji monitoru PC, pod sklem pracovního stolu, v peněžence - prostě kdekoliv dle Vaší vlastní INSPIRACE.

Vzpomínka: Během pobytu ve USA mne překvapilo, že nebylo až tak velkou vzácností potkat lidi s kyslíkovou bombou v malém batůžku a s hadičkou zavedenou do nosu. Byli to lidé, kteří evidentně na tom nebyli nikterak zle - jednou jsem to objevil u dámy ve středním věku s níž jsem měl možnost se opakovaně setkat, hovořit s ní a pozorovat ji při práci. Českému lékaři by snad ani nenapadlo indikovat vdechování kyslíku. Ale tohle byla Amerika - a "byznys je byznys" a "náš klient, náš pán". Přitom už kdysi dávno jsem četl o rizicích dlouhodobějšího podávání kyslíku - může dojít až k degeneraci plicních sklípků. Proč? Plíce stejně jako jiné naše orgány hbitě zleniví, pokud se snažíme jejich funkci nějak nadbytečně suplovat. Vědomím řízené hluboké dýchání má navíc i skvělé psychologické souvislosti - například: - blokuje nadbytečné přemýšlení. K tomuto tématu vřele doporučuji prostudovat článek: "Jak proti myšlení" se související tématikou. - odvádí NADMĚRNOU pozornost od činností, které jsme již schopni vykonávat tak trochu automaticky - což nám umožňuje vytvářet si odstup a nadhled. Hluboký nádech a výdech spolu s těmito duševními souvislostmi napomáhá vytvářet a udržovat harmonii ve vegetativním systému počínaje limbickým mozkem a periferní dvojicí sympatikus-parasympatikus konče.

Bez sebemenší nadsázky skutečně platí dnes již stále častěji slýchaná rada pro krizové situace: "Musíš to rozdýchat." A byly to i moje zdravotní potíže, které mne přivedly k ověření si vlivu dechových technik na zdravotní stav - dodnes si vzpomínám, jak se mi kdysi dařilo úspěšně rozdýchávat na jaře a na podzim pravidelně se vracející žaludeční potíže související s mojí citlivou psychikou. A na závěr si dovoluji připojit jakýsi úvod k některému z příštích článků - Pokud i Vás trápí různé vegetativní nebo-li psychosomatické potíže, tak vřele doporučuji produkt Life Star. V něm obsažená a specielně upravovaná bylinka - Polygonum multiflorum (rdesno mnohokvěté) je léčivý kořínek, jehož účinků si vážím ještě o něco více než samotného žen-šenu - Panax ginseng, (který je navíc až příliš často všelijak šikovně nahrazován). Neznám totiž jiný prostředek ze vší v současné době "oficiální" (rozuměj "chemické") ani z přírodní medicíny, který by měl srovnatelný účinek pro zvýšení naší odolnosti proti psychickému stresu. A proč jsem dosud o Life Staru žádný samostatný článek nenapsal? Protože s tímto produktem mám tolik dobrých zkušeností a tolik pestrých zážitků, že by to vydalo spíše na brožurku než na článek. Protože o Life Staru tak rád povídám svým klientům při osobních poradnách, že se mi zatím nedaří ta množství povídání nějak ukáznit do tištěných slov. Takže někdy příště.

Jak lépe zásobovat organismus energií? Proč není možné nakazit žraloka rakovinou? Proč se podmořská želva dožívá až 200 let a člověk ne? Víte, že např. astma je možné léčit bez jakýchkoliv farmak pouze tím, že se naučíte vhodně dýchat? Co mohu udělat, abych žil déle? Co to jsou nemoci z hlubokého dýchání? Proč je plavání škodlivější než běh? Jak se lépe chránit před aterosklerózou a rakovinou? Odpovědi na tyto a řadu podobných otázek najdete v knize Vladimíra F. Frolova o endogenním dýchání. Frolov není první, kdo se otázkami spojenými s dýcháním zabýval. Již velice dávno na toto téma psal i Hermes Trismegistos, speciální dechová cvičení má jóga a jí podobné směry. V první polovině minulého století se v Rusku touto problematikou zabýval doktor K. P. Butějko, který u Ústavu experimentální biologie a medicíny Sibiřského oddělení Akademie věd vedl laboratoř funkcionální diagnostiky, a později založil v Moskvě pracoviště, kde se řady jeho objevů v praxi využívá.

Již doktor Butějko hovořil o nemocích z hlubokého dýchání a uváděl k tomu seznam asi sto padesáti nejrůznějších potíží, kterými lidé běžně trpí. Prosazování nových myšlenek se setkávalo s velkým odporem jednak vzhledem k zažitým zvyklostem (Znáte to: Zhluboka dýchat! Raz! Dva! Tři!) a zároveň bylo doprovázeno celou řadou těžkostí způsobovaných především těmi, kteří v takovém způsobu léčby viděli jen ohrožení vlastních zisků. To není nic nového. Přes všechny tyto obtíže se mu nakonec podařilo založit v Moskvě kliniku, která existuje dodnes. Takže trpíte-li např. astmatem, můžete se tam obrátit, a tam vás vyléčí bez použití jakýchkoliv farmak. Tato klinika existuje v Moskvě již více než dvacet let a to, že může nabízet takové služby je důkazem, že se nejedná o nějaký dočasný humbuk. Vladimír Fjodorovič Frolov je jeden z následovníků K. P. Butějka. Ve své knize vysvětluje, jak vhodným způsobem dýchání můžete onemocněním předcházet, nebo celou řadu nejrůznějších zdravotních potíží léčit. Podstata věci je v tom, že způsob dýchání, který doporučuje V. F. Frolov způsobuje, že se velice podstatně zvyšují přirozené imunitní schopnosti člověka, takže jeho organismus je pak schopen vypořádat se zcela přirozeným způsobem s celou řadou zdravotních potíží, které by jinak vyžadovaly složitou léčbu. Přesto, že od Frolovova objevu uplynulo už přibližně patnáct let, nejsme svědky žádných velkých oslav jeho objevu.

Důvod je zřejmě týž, jako tomu bylo u doktora Butějka – použití jím doporučovaných metod nepřinese žádné zisky těm, pod jejichž vlivem se dnešní medicína bohužel nachází – jejich zisky to spíše zmenší. Takže nečekejte, že vám dnešní medicína bude doporučovat postupy, které by jí zmenšovaly počet zákazníků. Kapitalistou vlastněná nemocnice je pro něho výdělečným podnikem, právě tak jako výroba farmak pro farmakologa. Z tohoto hlediska je výhodné léčit, ale ne uzdravovat. Frolov o tom říká: Všechno je spojeno s tím, že současná medicína se stala „medicínou nemocí“, nebo dokonce symptomů, ale ne „medicínou zdraví“. Nesnaží se o to, aby učinila člověka zdravým ale snaží se ho zachránit, potlačit zostření nemoci. To jsou úkoly, které si před sebe staví a tím jsou také ve skutečnosti dány její možnosti. Je tedy na každém jednotlivci, aby se začal víc zajímat o to, jak udržovat a zlepšovat své zdraví. A jednou z knih, která vám o tom může dát řadu zajímavých a podstatných informací je právě Frolovova kniha: Endogenní dýchání - medicína třetího tisíciletí. Knihu Vladimíra F. Frolova Endogenní dýchání - medicína třetího tisíciletí naleznete v naší nabídce.