Neschopnost dosáhnout orgasmus při pohlavním styku se v populaci vyskytuje více u žen. Tato porucha se taky vyskytuje pod názvy jako porucha orgasmu, orgasmická dysfunkce apod. a i když u mužů se objevuje méně často než u žen, určité podobnosti co se týká příčin a léčby, se vyskytují u obou pohlavích. Příčiny, proč se u mužů vyskytuje anorgasmie méně může spočívat kromě jiných faktorů v tom, že pro některé muže se může dosahovat orgasmus těžko pouze v případě pohlavního vaginálního styku. Někteří muži, u kterých je podezření na anorgasmickou poruchu, dosahují orgasmu pouze při delším pohlavním styku nebo při jiném typu stimulace než je pohlavní styk (masturbace aj.). Odhaduje se, že až 90 procent problémů s anorgasmii jak u mužů tak žen, se spojuje s psychologickými příčinami. Podle výzkumů v této oblasti je hlavní příčinou úzkost z podání výkonu při pohlavním styku (z angl. performance anxiety) - muži pociťují tenzi z návalu strachu ze selhání, pocitů úzkosti, že pohlavní styk nebude takový, jaký očekávají, u žen se také objevují různé vnitřní psychické bloky, které při prožívání pohlavního styku nedovolují navodit pocit slasti vedoucího k orgasmu.

Takovéto zacyklení vede k jakémusi bludnému kruhu - člověk má strach, že pohlavní styk nebude podle představ, výsledkem čehož je to, že opravdu není. Jedinec se pak dostane do začarovaného kruhu obav, strachu z každého následujícího sexuálního kontaktu. Mnoho psychických problémů, jako je pracovní stres a vypětí, zátěž jsou často intenzivní ale relativně krátkodobé. Velice však ovlivňují sexuální aktivitu a výkon. Když dojde k selhání sexuálního výkonu na základě krátkodobého stresu, který člověk aktuálně prožívá, samozřejmě se vyděsí a připíše si to na vrub. Při dalším a dalším pohlavním styku se mu vynoří tento strach a úzkost a zacyklení je na světě. Přitom to začalo jako jednorázové nahodilé selhání vlivem situačního návalu práce, pracovního vypětí, stresu či čehokoli jiného. Z takovéhoto zacyklení je pak těžké se opět vymanit. Tím, že strach z pohlavního styku je záležitost psychická a ovlivňuje sexuální výkon, který při pociťování tenze jde dolu vodou – paradoxně zase naopak, jakékoli pozitivní změny ve výkonu ve člověku opět nastartují zvýšení sebevědomí a tedy opětovné prožívání pohlavního styku s větší radostí a bez obav se selhání. Mezi další příčiny způsobující anorgasmii se považují vlivy v rámci vývoje a výchovy. Zahrnují jak negativní postoje k sexu, které dítě získalo od rodičů, výchovou nebo v mladém věku či začátku pohlavního života, tak třeba i faktory jako je sexuální či jiné zneužívání, týrání či příliš autoritativní a autokratická výchova.

Manželské hádky, nuda v rámci partnerského svazku, monotónnost a rutina v pohlavním životě jsou dalšími přídavnými faktory, které se dávají do souvisu s anorgasmii. Určité látky a drogy, zejména sedativa a alkohol mají tlumivý účinek na nervový systém a tedy můžou ztlumit prožívání slasti při pohlavním styku a tedy zapříčiňují nedosahování orgasmu. Chronické nemoci a chronická bolest taky zeslabují sexualitu a sexuální apetenci. S přibývajícím věkem klesá u mužů hladina testosteronu, který je kromě jiného odpovědný za sexuální chování. V nepatrném množství je testosteron přítomný taky u žen. Špatné vylučování těchto gonadotropních hormonů (testosteron, estrogeny, progesteron) ovlivňují do značné míry pohlavní fungování jedince. Je však třeba být opatrný při stanovování závěrů či podezření na anorgasmii. Poruchy sexuálních funkcí můžou být symptomem jiného onemocnění, např. deprese. Často si pár nebo jedinec myslí a domnívá se, že má třeba poruchu orgasmu či erektilní dysfunkci. Primárně však trpí klinickou depresi a snížení sexuální touhy je jedním z jejích symptomů. Léčba spočívá jak návštěvou a konzultacemi v sexuologické poradně, tak i psychologických metodách, nácviku komunikačních zručností, relaxaci, získání vhledu při zpracování zátěže, stresu, vnímání sebe sama ve smyslu sebehodnocení, sebepojetí a sebedůvěry. Pracuje se taky na odbourání rutiny a stereotypu jak v partnerském svazku jako takovém, tak i v rámci sexuálního života páru.

U žen může být porucha orgasmu způsobena jak nějakou negativní zkušeností, ale je často spojována se vztahovými problémy. Z těch se pak stává dlouhotrvající problém, protože vznikne začarovaný kruh, ze kterého se dvojice nedokáže vymanit. „Nemáme uspokojivý sexuální život, protože máme ve vztahu potíže - Máme ve vztahu potíže, protože nemáme uspokojivý sexuální život.“ Poruchy orgasmu u žen se často můžou vázat na určité specifické podněty či situace, např. na kvalitu vztahu, vyladění partnerky, náladu, způsoby či techniky při pohlavním styku apod.

Obecným ukazovatelem je signifikantní oddálení nebo úplné chybění orgasmu při koitálním, nekoitálním či masturbačním styku s partnerem. Diferenciální diagnóza by při vyšetření měla stanovit, zda jde opravdu o poruchu orgasmu a ne o nějaké jiné onemocnění, které má podobné symptomy. Lékař, sexuolog tak zváží, zda se nejedná o jinou sexuální poruchu či dysfunkci, zda zde nehraje roli užívání psychoaktivních látek (léky, farmaka, barbituráty, drogy a alkohol) nebo jiné zdravotní podmínky (celkový zdravotní stav či přítomnost jiné somatické choroby, fyziologicko-anatomické faktory apod.) Další diferenciálně-diagnostickým kritériem jsou psychické potíže - úzkost, stres, deprese, vztahové potíže, negativní sebeobraz a vnímání svého těla apod. Poruchy orgasmu u žen se můžou spojovat s přítomným nebo minulým prožitkem negativní zkušenosti zejména v oblasti sexuality. Nemusí jít samozřejmě hned o znásilnění apod., nicméně, když žena pociťuje bolest při pohlavním styku, ať už je způsobena čímkoli (suchost pochvy, nedostatečná sekrece, silné stažení svalů, vaginismus apod.) – takovéto pociťování bolesti může způsobit psychický blok, který se pak začne objevovat i při dalších sexuálních stycích s partnerem.

Takovýto strach z opětovné bolesti (která nemusí přijít) pak způsobí, že se žena na orgasmus nevyladí a následně tak orgasmus nemůže přijít. Jinými příčinami poruchy orgasmu jsou možné neadekvátní stimulační techniky, kdy se nesprávně stimulují části genitálii ženy. Může jít např. o části, které nejsou dostatečně nervově zásobené, čili je žena nepociťuje dráždění ani jako příjemné a ani nepříjemné. Další skupinou potíží v souvislosti s touto poruchou je nedostatečná komunikace mezi partnery. Tato je spojována s potížemi ve vztahu, nebo často u mladších párů, méně zralejších, ale taky u starších dvojic, kde naopak, potíže s komunikací můžou nastávat z jiných důvodů. S věkem se obvykle prožívání orgasmu zvyšuje, zlepšuje, tudíž poruchy orgasmu se zaznamenávají u mladších žen. Starší ženy v porovnání s adolescenty, znají svoje tělo obvykle lépe, proto třeba vědí způsoby stimulace, při kterých orgasmus snáze dosáhnou.

Naproti tomu starší ženy (myslí se tím ne ve věku adolescence a mladé dospělosti, čili od 25, 30 a víc) potřebují k dosažení orgasmu zpravidla i víc času. V této souvislosti hraje roli samozřejmě i sexuální výdrž partnera - a to v jakémkoli věku obou partnerů. Když muž trpí poruchou předčasné ejakulace, a tedy jen těžko je sexuální styk delší než pět minut, stěží můžeme mluvit o poruše orgasmu u ženy. Při potížích s orgasmem pomáhá poradenství a psychoterapie, zejména, kdy jsou tyto potíže krátkodobé, situační a spojovány převážně se stresem či interpersonálními konflikty, problémy ve vztahu, depresí apod. Při déletrvajících potížích je pak dobré kontaktovat sexuologickou ambulanci.

Téměř většina lidí zná ten pocit, nebo byla svědkem toho, jak partner při obětí svojí partnerky vdechnul vůni její vlasů a ona zase vnímala vůni jeho trička. Takováto „čichová chemie“ může opravdu sehrávat významnou roli v partnerstvích. Podle některých manželských terapeutů, častý argument z úst rozhádaných partnerů zní „Nemůžu ho cítit“ nebo „Nesnáším jeho pach“ apod. Vnímání vůně partnera je tak jakýmsi skrytým faktorem, který vysvětluje ono "jiskření", "chemii", které partneři vzájemně vnímají a ovlivňuje tak zejména sexuální chování. Podle výzkumů v této oblasti se ukazuje vliv feromonů klíčovým faktorem. V této souvislosti sehrává roli tzv. MHC gen (major histocompatibility complex). Tyto geny kódují proteiny, které pomáhají imunitnímu systému rozpoznat patogeny, čili z množství vůní a pachů tedy najít ten správný.

Pravděpodobně proto se vědci přiklánějí k potvrzení hypotézy, že ženy preferují vůdčí typy mužů s dominantní tělesnou vůní. Ukazuje se, že vůně těch mužů, kteří v psychologických testech osobnosti prokázali vysokou míru dominance, se líbí víc ženám zadaným a v plodných fázích menstruačního cyklu. Naopak, svobodné ženy a ženy v neplodných fázích cyklu vůni dominantních mužů nepreferovaly. I to může být odpověď na otázku, že pro sexuální chování a fyzickou lásku (jinými slovy zachování rodu a zdravé potomstvo) je pro ženy důležitá dominantní stránka muže, avšak pro stabilitu partnerství, rodinné zázemí hledají ženy pak spíše méně dominantní muže, kteří jsou naopak spíše rodinně založeni. Nicméně, tak, jak existuje nekonečné množství genových variací, pokud jde o různé tělesné nebo povahové vlastnosti, které se dědí z předků na děti (výška, inteligence, určité povahové rysy apod.), tak existují i nespočetné kombinace genů MHC – a proto – ten sexuální nebo životní partner, který „voní“ pro jednu ženu, může být absolutně odmítnut jinou. A platí to i naopak, pokud jde o pohlaví. Tělesná vůně je tak jakousi vnější manifestací imunitního systému, a tělesnou vůni se zvýší atraktivita partnera, který je k nám geneticky kompatibilní (jak říká MHC – hlavní histokompatibilní komplex). A o tom už je život sám – o hledání naši kompatibilní polovičky… Naštěstí jak se říká, na hledání toho pravého se vyplatí mít dobrý nos… Nebo… správný parfém!