Jak lépe zásobovat organismus energií? Proč není možné nakazit žraloka rakovinou? Proč se podmořská želva dožívá až 200 let a člověk ne? Víte, že např. astma je možné léčit bez jakýchkoliv farmak pouze tím, že se naučíte vhodně dýchat? Co mohu udělat, abych žil déle? Co to jsou nemoci z hlubokého dýchání? Proč je plavání škodlivější než běh? Jak se lépe chránit před aterosklerózou a rakovinou? Odpovědi na tyto a řadu podobných otázek najdete v knize Vladimíra F. Frolova o endogenním dýchání. Frolov není první, kdo se otázkami spojenými s dýcháním zabýval. Již velice dávno na toto téma psal i Hermes Trismegistos, speciální dechová cvičení má jóga a jí podobné směry. V první polovině minulého století se v Rusku touto problematikou zabýval doktor K. P. Butějko, který u Ústavu experimentální biologie a medicíny Sibiřského oddělení Akademie věd vedl laboratoř funkcionální diagnostiky, a později založil v Moskvě pracoviště, kde se řady jeho objevů v praxi využívá. Již doktor Butějko hovořil o nemocích z hlubokého dýchání a uváděl k tomu seznam asi sto padesáti nejrůznějších potíží, kterými lidé běžně trpí. Prosazování nových myšlenek se setkávalo s velkým odporem jednak vzhledem k zažitým zvyklostem (Znáte to: Zhluboka dýchat! Raz! Dva! Tři!) a zároveň bylo doprovázeno celou řadou těžkostí způsobovaných především těmi, kteří v takovém způsobu léčby viděli jen ohrožení vlastních zisků. To není nic nového.

Přes všechny tyto obtíže se mu nakonec podařilo založit v Moskvě kliniku, která existuje dodnes. Takže trpíte-li např. astmatem, můžete se tam obrátit, a tam vás vyléčí bez použití jakýchkoliv farmak. Tato klinika existuje v Moskvě již více než dvacet let a to, že může nabízet takové služby je důkazem, že se nejedná o nějaký dočasný humbuk. Vladimír Fjodorovič Frolov je jeden z následovníků K. P. Butějka. Ve své knize vysvětluje, jak vhodným způsobem dýchání můžete onemocněním předcházet, nebo celou řadu nejrůznějších zdravotních potíží léčit. Podstata věci je v tom, že způsob dýchání, který doporučuje V. F. Frolov způsobuje, že se velice podstatně zvyšují přirozené imunitní schopnosti člověka, takže jeho organismus je pak schopen vypořádat se zcela přirozeným způsobem s celou řadou zdravotních potíží, které by jinak vyžadovaly složitou léčbu. Přesto, že od Frolovova objevu uplynulo už přibližně patnáct let, nejsme svědky žádných velkých oslav jeho objevu.

Důvod je zřejmě týž, jako tomu bylo u doktora Butějka – použití jím doporučovaných metod nepřinese žádné zisky těm, pod jejichž vlivem se dnešní medicína bohužel nachází – jejich zisky to spíše zmenší. Takže nečekejte, že vám dnešní medicína bude doporučovat postupy, které by jí zmenšovaly počet zákazníků. Kapitalistou vlastněná nemocnice je pro něho výdělečným podnikem, právě tak jako výroba farmak pro farmakologa. Z tohoto hlediska je výhodné léčit, ale ne uzdravovat. Frolov o tom říká: Všechno je spojeno s tím, že současná medicína se stala „medicínou nemocí“, nebo dokonce symptomů, ale ne „medicínou zdraví“. Nesnaží se o to, aby učinila člověka zdravým ale snaží se ho zachránit, potlačit zostření nemoci. To jsou úkoly, které si před sebe staví a tím jsou také ve skutečnosti dány její možnosti. Je tedy na každém jednotlivci, aby se začal víc zajímat o to, jak udržovat a zlepšovat své zdraví. A jednou z knih, která vám o tom může dát řadu zajímavých a podstatných informací je právě Frolovova kniha: Endogenní dýchání - medicína třetího tisíciletí. Knihu Vladimíra F. Frolova Endogenní dýchání - medicína třetího tisíciletí naleznete v naší nabídce.

Zamýšleli jste se někdy nad tím, co dělá náš život skutečně šťastným, radostným v každém věku? Odpověď je jednoznačná: ten neocenitelný zdroj je zdraví! Délka lidského života je v současné době kolem 70 let. Ale toto zdaleka není potenciál daný člověku přírodou. Pokud tento věk označíme 100 %, potom pouze třetina připadne na období, kdy je člověk práceschopný a tvořivý. Většinu života tvoří stáří, které se obecně považuje za čas vyhasínání. Všeobecně známá fakta o rezervách člověka v extrémních podmínkách mluví samy za sebe: bez jídla může člověk přežít 40 dní, bez vody kolem 3 dní. Bez dýchání nevydrží průměrný člověk ani 3 minuty. Na čem je tedy život závislý? Odpověď se sama nabízí.

Je natolik jednoduchá, že se nad ní ani nezamýšlíme: je to vzduch a dýchání, neboli nakolik správně dýcháme. Pokud parafrázujeme známý aforismus o tom, že člověk je to, co jí, tolik oblíbený dietology a odborníky na správnou výživu, pak můžeme říci, že člověk je to, co a jakým způsobem dýchá. Kniha, kterou jsem napsala ve spolupráci s autorem dýchacího trenažéru V. Frolovem, vyšla v České republice poprvé v roce 2002. Ve stejném roce jsme také obdrželi k dýchacímu trenažéru Frolova certifikát. V této knize (1. část) se vysvětluje, proč je důležité naučit se správně dýchat. Také tu najdeme vysvětlení, proč se pomocí dýchacího trenažéru uzdravují nemocní astmatem a chronickou bronchitidou. V jednotlivých kapitolách můžeme najít odpovědi pro nemocné ischemickou srdeční chorobou a pro osoby s chronickým únavovým syndromem. Podává se zde vysvětlení, proč se normalizuje funkce žláz s vnitřní sekrecí.

Pro důchodce se uvádí speciální metoda „odstařování“. Na stránkách této knihy se rozebírají otázky jako energetická, psychologická a fyziologická stránka dýchání. Autor přistupuje zajímavě k otázkám týkajícím se gynekologických nemocí (myomy, cysty). Jsou objasněny možnosti řešení otázky diabetu. V této knize se uvádějí materiály, jež nám dovolují vyvodit závěr: „Dýchaní s pomocí dýchacího trenažéru Frolova není všelék, zasluhuje však největší pozornost.“ Chceme věřit, že po pročtení knihy u vás vznikne zájem k dýchacímu trenažéru a chuť ho vyzkoušet. Trénink nebo dýchací gymnastika jsou novým stupněm v rozvinutí návyků ovládání svého těla a intelektu. Začátkem roku 2009 vyšla nová kniha „Nové dýchaní – nová naděje“, jež představuje praktické výsledky použití trenažéru lidmi všech věkových kategorií s nejrůznějšími nemocemi. Kniha obsahuje zajímavý fotografický materiál. Na fotografiích uvidíte jak pětileté děti (mateřské školky a ozdravná zařízení), tak i členy klubu endogenního dýchaní Ostrava, z nichž nejstaršímu účastníkovi je 91 let. Neloučíme se vámi a doufáme, že se s vámi setkáme na stránkách našich dalších publikací.

Nejprve něco o autorovi - abych pro vás nebyl cizí a neznámý člověk aneb proč jsem se stal zastáncem a propagátorem celostní mediciny. Povídání o Životě jakožto Celku a Veškerenstvu bychom vlastně mohli začít odkudkoliv. Od hvězd a planet, od rostlinek a zvířátek či od pomíjivosti a Věčnosti. Ale protože jsem kdysi dávno získal titul lékaře, a protože se spolu scházíme na stránkách celostní medicíny, zdá se být logické abychom začali od nemocí. Protože nemoc je mnohdy jedinou příčinou toho, že se člověk začne hlouběji zabývat sám sebou a svým životním stylem. A téměř vždy to není nemoc a stonání ledajaké, ale zpravidla dlouhodobé a velmi obtěžující. Stonání v němž nepřináší trvalé uzdravení žádný lék z lékárny. Teprve pak - a to jen malý zlomek takto zkoušených osudem - začíná tušit, že bude muset učinit nějaké větší rozhodnutí, že bude muset vyvinout mnohem hlubší úsilí než jen se obléci a vyjít za lékařem a do lékárny. Mohu to ilustrovat na svém vlastním životu. Mé tělo od ranného dětství vykazuje řadu zdravotních neduhů a nedokonalostí. Zpočátku to byly jen neustále se vracející katary dýchacích cest, občas zpestřené záněty středního ucha či zápalem plic. V patnácti se přidala vředová choroba žaludku (jakožto součást rodové zátěže). Bolesti krční páteře přecházející do migrenozních bolestí hlavy snad každý týden znám také od mládí. Ve dvaceti letech jsem si poškodil bederní páteř. A tehdy došlo k nenápadnému, ale významnému obratu v mém životě.

Po nějaké době jsem zjistil, že pokud péči o záda ponechávám na lékařích, bolesti zad se neustále vracejí. A objevil jsem svět jógy. Ověřil jsem si, že jedině pravidelně provozované pomalé protahovací cvičení mne udržuje v provozuschopném stavu. Takzvaná hathajoga se nedobrovolně stala nedílnou součástí mého života. Na moji velmi nízkou imunitu cvičení těla žádný vliv nemělo. Hnisavou rýmu jsem měl stále každý měsíc. Pamatuji dodnes jak velké zásoby kapesníků (papírové v té době nebyly) mi maminka připravovala každou neděli odpoledne, kdy jsem se balil k odjezdu na VŠ kolej. Někdy ve čtvrtém ročníku studií mediciny toho měla sliznice dost a podlehla atrofii. Prostě přestala zvlhčovat vdechovaný vzduch. To není jen tak, když vdechovaný vzduch zvlhčujete až na úrovni hrdla a hlasivek. To je na sebevraždu. Pan docent na klinice ORL (otorhinolaryngologie neboli ušní-nosní-krční) pravil že se jedná o "rhinitis anterior atrofica sicca" - česky řečeno "suchý atrofický zánět přední části nosní sliznice". Ptám se jak se to dá vyléčit a on že nijak, to že mám doživotně.

Tady vám dám recepis na nějakou ochrannou mastičku aby nebylo ještě hůř. Až dostudujete, tak už si ji budete psát na svůj recept sám. Pan docent neměl pravdu. Ta sliznice zregenerovala po pravidelném vyplachování slanou vodou. To se v evropské medicině neučilo. To učil Východ - v rámci pouček, kterak jogín o své tělo pečovati má. Podobně tomu bylo s paradentozou - diagnostikována někdy kolem 26 roku života. Prý je velmi pokročilá - paradentální choboty (odchlípení dásní od zubů) jsou místy podél zubních kořenů velmi hluboké. Postižení je dosti rozsáhlé - vlevo i vpravo, nahoře i dole. Prognosa - brzy po třicátém roce se zuby začnou uvolňovat a vypadávat. Lékaři se opět mýlili. Uplynulo dalších 25 let a ještě stále mám všech 33 zubů. Ne, nespletl jsem se. Nenarostla mi jedna osmička ale zato mám dvě devítky, malé, schované pod sliznicí horních čelistí. Našli mi je ještě na vysoké škole - a jak by řekl Werichův vodník Čochtan "ještě je mám schovaný". Mnohokrát za den opakované masáže dásní - a opět nějaké kejkle od jogínů - a "neléčitelně" postižené dásně zregenerovaly tak, že k zubům opět přirostly.

A vzhledem k tomu, že od mnohaletých atak depresí nevybředl pomocí antidepresiv ale pomocí meditačních cvičení, bystrý mladý pan doktor si obrazně řečeno zalezl do kouta aby podumal a s definitivní platností pochopil, že to co ho naučili na škole té oficiální medicíny "západního typu" bylo úplně na houbičky jemu samému. Od těch dob mám nejen sám na sobě odzkoušeno, že občas lze vyléčit tzv. "neléčitelné" ale především aktivní péče o zdraví se stala mým nejpřednějším koníčkem. A jak to dopadlo s mojí imunitou? Ta je opravdu tak nízká že na ni nestačí ani joga, ani vitamíny, ani česnek a bylinkové čaje. Také sauna se minula účinkem. Po studených sprchách mi mrzly i kosti v těle a při sportování mne bolely všechny klouby. Ale v roce 2001 mne Dr. Míka (a já mu na tomto místě děkuji) - kolega z mého rodného města - přivedl k určité skupině potravinových doplňků, které mne dodnes nepřestávají fascinovat. Byl mezi nimi i preparát "VMM" - dnešní "Immunity Star", který konečně pomohl a dodnes pomáhá odolávat všem těm neviditelným potvůrkám, které už nemají šanci obtěžovat dýchací cesty mé tělesné schránky.

Dnes už podobných a mnohdy nadprůměrně efektivních preparátů konzumuji kolem patnácti, a je pro mne potěšující, že po téměř neustálém postonávání let dřívějších je nyní mé zdraví psychické i fyzické na tom nesrovnatelně lépe než zamlada. Samozřejmě zůstává zranitelnější než u běžné populace ale konečně od roku 2001 nejsem co chvíli nějak nemocný. Celostní medicinu jsem tedy vystudoval především sám na sobě - praxe nejcennější. A navíc - když dnes vnímám takzvaný biologický věk mých vrstevníků uvědomuji se stále zřetelněji, že i takzvané stárnutí lze velmi efektivně (a dnes už i měřitelně) zpomalovat. A to je to, co by celostní a přírodní medicína mohla nabídnout i zdravému člověku - pokud by o to ovšem skutečně stál: účinné zpomalování procesů stárnutí. Samozřejmě že takováto komplexní péče vyžaduje investici času i peněz. Ale podívejte se na to takhle: V Čechách je nejčastější přípitek "na zdraví" . A položíte-li komukoliv otázku, co je pro člověka to nejcennější a nejdůležitější, většina lidí odpoví, že je to přece ZDRAVÍ. A tak prosím, vážený čtenáři položte sám sobě otázku: KOLIK HODIN DENNĚ A KOLIK PENĚZ MĚSÍČNĚ INVESTUJI DO PÉČE O TO, CO JE PRO MNE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?