Lidé jsou pořád obklopeni relativně vysokým stupněm
hluku, zejména ve větších městech a metropolích. Zůstává otázkou,
zda padající strom někde uprostřed deštného pralesu neobydleného
lidmi, vydá nějaký zvuk, když ho vlastně nikdo neslyší. V běžných
podmínkách je člověk vystaven hluku ze všech stran – řítící se
auta, kamiony a motocykly, troubení klaksonů na silnicích a křižovatkách,
ruch a šum ulice, na pracovišti, ale i v domácnosti v podobě
spotřebičů jako vysoušeč vlasů, vysavač či nepřetržitý provoz
lednice, která umí být pořádně hlučná, či třeba klimatizace,
rádio, televize apod. Když jsou naše sluchové receptory ve vnitřním
uchu bombardovány hlasitými zvuky, můžou tak vyvolat poškození
až úplnou ztrátu sluchu.
V tabulce níže vidíme intenzitu různých
běžných zvuků vyjádřenou v decibelech.
85 dB a více může způsobovat
bolest a při delším vystavení až ztrátu sluchu.
130 dB start
letadla ze vzdálenosti 100 metrů
120 dB rockový koncert
110
dB sbíječka
100 dB metro ze vzdálenosti
20ti kroků
90 dB sekačka
na trávu
80 dB rušná ulice, provoz aut
70 dB vysavač
60 dB
běžná
konverzace
40 dB kapající kohoutek vodovodu
20 dB šepot, šeptání
0-1 dB práh slyšitelnosti
Už zvuk o síle 70 dB, jaký se vyskytuje
třeba v rušné kanceláři (např. open space office apod.), kterému
je člověk dlouhodobě vystaven, může mít negativní vliv na sluch
a vést k jeho poškození.
Vyšší síla hluku, např. hlasná hudba
o síle 115 dB může působit krátkodobě a i přes to může nás
sluch poškodit. Nepříznivě působí i zvuky, které se nám líbí
a sami
je vyhledáváme, např. hlasitá hudba v sluchátkách, walkmanech
a CD přehrávačích. Poškození sluchu dlouhodobým vystavováním
se takovémuto hluku vede k postupnému zhoršování sluchu, které
si jedinec zprvu ani nemusí uvědomovat, až kým poškození není
větší. Slovo hluk má však i svou psychologickou rovinu. To,
co je pro jednoho „rajská hudba“, pro druhého může být nesnesitelný
hluk. Mírně puštěna rocková hudba je pro jednoho příšerný rámus,
i když není vůbec hlasná, a naopak, světoznámá opera může druhému
působit hotová muka. Nežádoucí hluk, zejména když přetrvává
nějaký
čas, pak vyvolává stres. Působí rušivě na naše soustředění,
koncentraci, paměť, vnímání, myšlení a negativně ovlivňuje i
další psychické
funkce.
Podle výzkumů v této oblasti, zvýšené vystavení se hluku
může vést k srdečním onemocněním, žaludečním vředům, zvýšenému
krevnímu tlaku, psychickému napětí, konfliktem s blízkými,
rodinou či spolupracovníky. Poněkud uspokojivým může být fakt,
že na
hluk, který do značné míry umíme předvídat, se můžeme adaptovat.
Když např. bydlíme blízko stavby a už víme, že každých 20 minut
zazní příšerný zvuk sbíječky, lépe se na to můžeme přizpůsobit,
očekáváme to a je to pak lépe snesitelné, jako když nás neočekávaný
hluk v nepravidelných intervalech nepříjemně překvapí. Je tedy
dobré si hladinu hluku pokud možno co nejlépe regulovat, vyhýbat
se mu co nejvíce – v zájmu zachování tělesného zdraví (ve smyslu
poškození až ztráty sluchu), psychického zdraví (stres, tenze)
a mezilidských vztahů (konflikty) apod. A když nic jiné, pak
se naučit používat „zátky“ do uší… |