Jistě jste již slyšeli nebo četli, že patříme mezi země s nejvyšším výskytem nádorových onemocnění tlustého střeva a konečníku. Toto onemocnění stejně jako jiná nádorová onemocnění může mít velmi vážné zdravotní následky a pokud se neodhalí včas bývá často smrtelné. Bylo prokázáno, že pokud se tento typ nádoru včas odhalí, má pacient velmi velkou šanci na úplné vyléčení. Nádory střeva a konečníku se projevují tzv. skrytým krvácením do stolice. Zpočátku onemocnění je toto krvácení opravdu skryté a do stolice se vylučuje velmi malé množství krve, zrakem nezjistitelné. Proto je potřeba použít citlivé testy, které odhalí i nepatrné množství krve ve stolici. V poslední době jsou k dostání jednoduché domácí testy na skryté krvácení ve stolici, které pomáhají s včasnou diagnózou těchto nádorů. Tyto testy vynikají vysokou citlivostí a přesností. Na rozdíl od starších typů testů nevyžadují dietní omezení, protože reagují pouze na složku lidské krve. V pohodlí domova si každý může v soukromí tento test provést. Použití je velmi snadné a hygienické. Věříme, že i díky našim domácím testům EZ-STEP FOB, se preventivní sebetestování u nás rozšíří a přispěje tak k včasné diagnóze a uzdravení mnoha pacientů.

Varlata jsou mužské pohlavní orgány a dělí se na vnější, ke kterým patří penis a šourek (skrotum) a vnitřní, které tvoří varlata (testes), nadvarlata, chámovody, semenné váčky a předstojná žláza (prostata). Varle (testis) je párový orgán, má tvar vajíčka a je uložený v šourku. Varle jako pohlavní žláza obsahuje množství zárodečných buněk, které produkují pohlavní buňky - spermie. Varle rovněž tvoří mužský pohlavní hormon - testosteron. Ten se vylučuje do krve a ve velké míře ovlivňuje růst a vývoj pohlavních orgánů a vývoj sekundárních pohlavních znaků (stavba kostry, svalstva, rozložení tuku v podkoží, ochlupení, výška hlasu, apod.), a ovlivňuje i celý sexuální život. Varlata se vyvíjejí v břišní dutině a již v průběhu nitroděložního života sestupují tříselním kanálem do šourku.

Tedy u každého zdravého novorozeného chlapce by měla být obě varlata při narození správně uložena v šourku, kde již zůstávají celý život. Právě tímto uložením v šourku se ocitají v prostředí, kde je nižší teplota než uvnitř lidského těla, a ta je velmi důležitá pro správnou funkci varlat, zrání spermií. Zcela běžná je asymetrie varlat, kdy jedno (zpravidla levé) bývá větší a níže uloženo. Co jsou nádory? Lidské tělo je tvořeno z jednotlivých elementů - buněk, které jsou viditelné jen mikroskopem. Skupiny buněk tvoří jednotlivé tkáně, ty pak orgány, které mají nejrůznější funkce. Denně miliony buněk zanikají, jiné vznikají a prodělávají složité děje dělení, růstu, zrání. Nádory vznikají v případech, kdy dělení buněk a růst tkání probíhají nekontrolovatelně. Nezhoubný, benigní nádor je poměrně dobře ohraničený, může působit obtíže svým zvětšením, tlakem na okolí, ale nedochází k rozšíření na vzdálená místa.

Zhoubný, maligní nádor, (známý i jako „rakovina“) může prorůstat do okolních tkání. Zhoubné nádorové buňky pronikají do cév a krevním proudem mohou být roznášeny do vzdálených míst v lidském těle, kde pak vznikají nové, „dceřiné“ nádory - zvané metastázy. Zhoubné nádorové buňky mohou být roznášeny i mízním (lymfatickým) systémem. Ten se skládá z mízních (lymfatických) uzlin a cév a za normálních podmínek je důležitý pro boj s infekcí. Nádor varlete vzniká při abnormálním dělení a zrání zárodečných buněk ve varleti. Jaké jsou příznaky nádorů varlat? 1. Nejčastějším příznakem je změna velikosti varlete, tedy jeho zvětšení, často pohmatem nebolestivé. 2. Častá je rovněž změna konzistence (tuhosti) varlete, nález zatvrdnutí, tuhého uzlíku či hrčky na povrchu varlete. 3. Zvětšené varle svoji vahou může vést k tupé a tahavé bolesti v podbřišku a třísle nebo k nepříjemným pocitům „těžkého“ varlete. 4. Zvětšení, otok a citlivost prsou bývá způsobeno hormonální aktivitou nádoru. Při těchto příznacích se nemusí vždy jednat o nádorové onemocnění, ale je nutné ihned navštívit lékaře, protože včasný záchyt nemoci a léčba vede ve vysokém procentu (až 90 %) k trvalému vyléčení.

Pacienti však často přichází k lékaři až s projevy pokročilého onemocnění, s metastatickým postižením mízních uzlin a orgánů (plíce, játra, či jiných). Pokročilé onemocnění se může projevit bolestmi zad v bedrech nebo břicha při postižení nitrobřišních mízních uzlin, které při zvětšení nad 5 - 10 cm mohou být hmatné přes břišní stěnu. Postiženy mohou být i uzliny nitrohrudní nebo nadklíčkové. Při rozsáhlém metastatickém postižení plic a nitrohrudních uzlin se může objevit dušnost, bolest hrudníku, vzácně i chrapot a kašel s příměsí krve. Jak se stanoví diagnóza nádoru varlete? Nádorem postižené varle je zpravidla zvětšené a tuhé a bývá zjistitelné i pohmatem. Základním vyšetřením je ultrasonografické (ultrazvukové, UTZ) vyšetření varlete, které pomůže rozlišit nádor od nenádorových příčin zvětšení varlete a šourku jako je cysta, kýla, zánět, hydrokéla (zmnožení tekutiny v obalech varlete). Toto vyšetření je zcela nebolestivé. Vznikne-li podezření na nádor varlete, je nutno operačně odstranit celé varle i s jeho obaly a celým semenným provazcem. Tato operace se nazývá radikální inguinální orchiektomie. Druhé, zdravé varle se neodstraňuje. Odstraněné varle je podrobeno histologickému vyšetření patologem, který určí tzv. histologický typ nádoru.

Nejčastější typ je seminom (asi v 40 - 50 %), ostatní jsou neseminomy (teratom, embryonální karcinom, choriokarcinom, nádor ze žloutkového váčku, smíšené nádory). Toto rozdělení má zásadní vliv na volbu léčebného plánu. Dále je nutné zjistit rozsah onemocnění, tedy je-li nádorem postiženo jen varle nebo jsou nádorem postiženy nitrobřišní či nitrohrudní uzliny případně orgány. K tomu slouží CT (počítačová tomografie) vyšetření břicha a pánve, RTG (rentgenové) či CT vyšetření plic, případně další vyšetření. Ke standardnímu vyšetření patří i podrobné laboratorní vyšetření krve a stanovení tzv. nádorových markerů AFP (alfa fetoprotein), hCG (lidský choriogonadotropin) či jiných.

Tyto nádorové markery jsou citlivým ukazatelem aktivity nádorového onemocnění, proto jsou pravidelně sledovány během celé léčby pacienta i při sledování po ukončení léčby. Jak se nádory varlete léčí? Nádory varlat jsou ve vysokém procentu dobře léčitelné, často i vyléčitelné, a to i v případě vzdálených metastáz. Nádory varlat se léčí chirurgicky, radioterapií (ozařováním) nebo chemoterapií, často se tyto metody kombinují. V léčebném plánu je nutné přihlédnout k TYPU nádoru (z podrobného histologického vyšetření) a jeho rozsahu (z provedených vyšetření). Je nutné zhodnotit celkový stav pacienta a funkci některých orgánů. Chirurgická léčba Základní je odstranění varlete, tedy radikální inguinální orchiektomie, která již byla popsána. V některých případech lze operačně odstranit zbytkové metastázy po předchozí chemoterapii či radioterapii. Radioterapie Radioterapie (léčba zářením) využívá ionizující záření k ničení nádorových buněk.

Provádí se na přístroji (lineárním urychlovači), který je podobný rentgenovému přístroji. Radioterapie se doporučuje pooperačně u pacientů se seminomy. Ozařované pole zaujímá mízní uzliny břicha a pánve. Léčba zářením ničí nádorové metastázy v uzlinách, ale i potencionální mikrometastázy, které nemusí být rozpoznatelné při CT vyšetření. Radioterapie je zpravidla aplikována denně od pondělí do pátku, často ambulantně. Celá léčba trvá asi 4 týdny. Léčba je plánována individuálně. Ozařované pole je pečlivě zaměřeno a vymezeno značkami na kůži po celou dobu radioterapie. Okolní zdravé tkáně i zdravé varle jsou vykrývány a před radioterapií chráněny. Radioterapie nebolí, bývá však provázena celkovou únavou, může se vyskytnout i nevolnost, průjem, častější močení. V ozařovaném poli se může objevit podráždění a zarudnutí kůže, prořídnutí nebo přechodná ztráta ochlupení. Radioterapie může i přes vykrývání zdravého varlete poškodit tvorbu spermií ve zdravém varleti. Chemoterapie Při chemoterapii se používají cytostatika. Jsou to látky, které zabraňují dělení buněk, jejich množení, tím i růstu nádoru, ale současně působí i toxicky na některé zdravé buňky.

Cytostatika (ať se podávají ve formě infuzí, injekcí či tablet) pronikají krví k nádorovým buňkám v celém těle. Chemoterapie se zpravidla podává v cyklech s různě dlouhým intervalem. V případě nádorů varlat velmi často ve formě 5 dní trvající infuzní léčby, která se opakuje po 3 - 4 týdnech. U nádorů varlat se chemoterapie používá k léčbě všech neseminomů a pokročilých stadií seminomů. Léčba cytostatiky po chirurgickém výkonu, kdy již neprokazujeme jakékoli další metastatické postižení, se nazývá adjuvantní (zajišťovací) chemoterapie, která má zničit možný nezjistitelný nádor ve formě mikrometastáz. V případě pokročilého onemocnění s již zjištěnými metastázami se chemoterapie nazývá kurativní (léčebná). Často i v tomto případě se podaří úplné vyléčení nebo stabilizace onemocnění. Co je to klinické hodnocení? Někteří pacienti mohou být léčeni v rámci klinických studií. Prvním krokem před zařazením do studie je pohovor s Vaším lékařem, který Vám objasní potřebné detaily a umožní Vám prostudovat si tzv. informovaný souhlas. Rozhodnete-li se studie účastnit, je nezbytné tento informovaný souhlas podepsat. Ze studie můžete kdykoliv vystoupit, aniž by to mělo nějaké důsledky na další léčbu Vašeho onemocnění. Jaké jsou nežádoucí účinky léčby?

Chemoterapie však nepůsobí jen na nádorové buňky, ale na buňky v celém těle, zejména na rychle rostoucí, rychle se obměňující. To jsou buňky, které vystýlají trávicí trubici, buňky vlasových váčků, krvetvorné buňky v kostní dřeni, krvinky, spermie. Vedlejší účinky jsou však mírně odlišné i u jednotlivých cytostatik, záleží i na individuální toleranci a citlivosti pacienta, proto ne všichni zvládají a tolerují léčbu stejně. Při léčbě chemoterapií je nutné opakovaně sledovat hodnoty různých laboratorních parametrů, zejména hodnoty krevního obrazu a funkci ledvin. Chemoterapie může poškodit tvorbu spermií ve zdravém varleti. Chemoterapie může být provázena únavou, nechutenstvím, nevolností i zvracením, průjmy, zácpou, útlumem krvetvorby v kostní dřeni, a tím poklesy všech krvinek (bílých- leukocytů, červených- erytrocytů i krevních destiček- trombocytů). Všechny tyto příznaky lze zmírnit léky a všechny se postupně upravují po skončení léčby nebo v přestávkách mezi cykly chemoterapie. Chemoterapie bývá provázena úplným, ale jen přechodným vypadáním vlasů (záleží však na konkrétním cytostatiku).

Po některých cytostaticích se může objevit poškození nervů, což se zpravidla projeví nepříjemným „brněním“, „mravenčením“ prstů rukou nebo nohou. To odeznívá delší dobu, může se stát, že přetrvává i po skončení chemoterapie. Ojediněle se mohou vyskytnout i poruchy sluchu. Jak probíhá sledování po skončení léčby? Pacient i po úplném vyléčení zůstává v trvalém sledování onkologem, pravidelně se provádí RTG plic, CT vyšetření břicha, UTZ ponechaného varlete, z odběrů krve se sledují nádorové markery. Cílem sledování je včasný záchyt eventuálního návratu onemocnění nebo nádorového postižení druhostranného varlete. Jaký je sexuální život při rakovině varlete? Chirurgické odstranění jednoho varlete samo o sobě nevede k impotenci ani k neplodnosti, pokud je ponechané varle plně funkční.

Chemoterapie, ale i radioterapie může poškodit tvorbu spermií ve zdravém varleti, může vést až k trvalé sterilitě (neplodnosti). Proto ještě před zahájením takové léčby umožníme odběr a konzervaci (zamražení) spermatu ve spermobance pro jeho eventuální použití k umělému oplodnění. Nádorové onemocnění i jeho léčba může mít vliv na snížení zájmu o sex, ale při dobré toleranci léčby a při psychické pohodě lze v pohlavním životě pokračovat. Partnerka nebo partner se nemůžou nádorovým onemocněním nakazit, není totiž přenosné. Rozhodně ale doporučujeme používat bezpečnou antikoncepci a pomýšlet na početí dítěte až s odstupem 2 let od ukončené chemoterapie i radioterapie. Na místo odstraněného varlete lze do šourku operačně implantovat umělou náhradu (testikulární protézu).

Děloha je místem výskytu dvou nejčastějších gynekologických nádorů, a to karcinomu těla děložního a karcinomu čípku děložního. Co je děloha? Děloha je orgán uložený v malé pánvi ženy. Obvykle mívá velikost a tvar hrušky, která je špičkou obrácena do pochvy. Na svém místě je přidržována pomocí vazů, které se upínají ke stěně kostěné pánve. V průběhu těhotenství se v děloze usadí oplodněné vajíčko a postupně se vyvíjí ve zralý plod, což je provázeno jejím růstem - děloha mnohonásobně zvětší svoji hmotnost. Po porodu se ovšem velikost dělohy vrací k normálu. Anatomicky je děloha rozdělena na děložní tělo - objemnější část uložená nad pochvou a děložní čípek - část vyčnívající do pochvy. Uvnitř děložního čípku vede kanálek, který spojuje dutinu děložní s pochvou. Tímto kanálkem cestují spermie do dělohy a poté dále do vejcovodu. Na čípku děložním tedy přechází epitel (výstelka) dutiny dělohy ve výstelku poševní. Každou z nich tvoří jiný typ buněk a jejich hranice v průběhu života podléhá neustálým změnám. Při nich dochází k opakovanému množení buněk a ty se poté stávají citlivější na vlivy, vyvolávající zhoubné bujení. Za hlavní vliv v současnosti považujeme infekci HPV – lidským papilomovým virem.

Dá se tedy říci, že zhoubný nádor čípku je infekčním onemocněním. Děloha je místem výskytu dvou nejčastějších gynekologických nádorů, a to karcinomu těla děložního a karcinomu čípku děložního. Protože se jedná o naprosto rozdílné typy nádorů s odlišným vznikem, příznaky, průběhem i léčbou, je o nich pojednáno odděleně. Tento článek se zabývá pouze rakovinou děložního čípku (hrdla) - tzv. cervikálním karcinomem. Co je zhoubný nádor čípku děložního? Nádory obecně dělíme na benigní a maligní. Oba typy vznikají, pokud se některá z buněk lidského těla začne samovolně množit, aniž by podléhala mechanismům, které za normálních okolností dělení buněk regulují dle potřeb organismu. V dalším chování těchto dvou skupin nádorů však jsou značné rozdíly. Benigní nádory rostou většinou pomaleji a nemají snahu prorůstat do okolních tkání, které spíše odlačují. Na čípku děložním jsou poměrně vzácné, nejčastěji se vyskytují tzv. polypy (uzlíčky sliznice na stopce) či myomy (svalové uzly). Tyto nálezy buď nevyžadují žádnou léčbu, nebo jsou vyřešeny menším chirurgickým zákrokem. Naopak nádor zhoubný (v běžné mluvě “rakovina”) má tendenci prorůstat do okolních tkání, a tím je poškozovat. V případě karcinomu čípku se to děje nejčastěji do okolních vazivových tkání – parametrií.

Zde probíhají důležité struktury (cévy, nervy, močovody) a někdy dokonce první příznaky nádorového onemocnění vyplývají z jejich útlaku. Dále se může nádor šířit i na sousední orgány – močový měchýř a konečník. Další vlastností zhoubného nádoru je jeho schopnost zakládat vzdálená druhotná ložiska - tzv. metastázy. Tyto se šíří v případě rakoviny čípku děložního nejčastěji mízními cévami do mízních uzlin či vzácně cestou krevního oběhu do plic, kostí a jater. Druhotná ložiska jsou stejného typu jako původní nádor, nejedná se tedy o nové onemocnění dalším zhoubným nádorem. Je nutno si uvědomit, že pojem “rakovina” zahrnuje mnoho naprosto odlišných onemocnění s rozdílnými příznaky, léčbou i šancí na vyléčení. Člověk, postižený nádorovým onemocněním, by měl tedy přesně znát, jaká je jeho diagnóza a jaký typ léčby může očekávat. Jaké jsou příznaky nádoru čípku děložního Zhoubný nádor děložního čípku patří k nemnoha nádorovým onemocněním, u kterých je možno se značným předstihem před vznikem zhoubného onemocnění zachytit a léčit předrakovinné stavy (dysplázie). Děložní čípek je totiž přístupný přímému pohledu při gynekologickém vyšetření a je možno z něj odebrat stěry buněk na tzv. cytologické vyšetření.

Pokud tato vyšetření prokáží předrakovinný stav, lze jej vyřešit malým chirurgickým zákrokem. Pokud není žena pravidelně vyšetřována, vzniklý zhoubný nádor se většinou projeví až v poměrně pokročilém stádiu. Prvním příznakem bývá zapáchající krvavý výtok a krvácení, ke kterému dochází zvláště po pohlavním styku. Později se může přidat bolest v podbřišku nebo příznaky vzniklé šířením nádoru do okolních tkání (obtíže při močení, krvácení z močové trubice či konečníku, otok dolních končetin vzniklý útlakem žilního či mízního systému apod.). Jedná se již o příznaky značně pokročilého onemocnění. Jak se stanoví diagnóza nádor čípku děložního? Pokud je vyjádřeno podezření na zhoubný nádor čípku děložního, jako první krok je třeba odebrat část postižené tkáně na tzv. histologické vyšetření, při kterém patolog pod mikroskopem vzorek prohlédne a zjistí, zda se opravdu jedná o zhoubný nádor a určí jeho přesný typ. Pokud se podezření potvrdí, je třeba provést soubor vyšetření, směřující k určení rozsahu onemocnění – tzv. staging. Základem je anamnéza (zjištění údajů o subjektivním stavu pacientky, jejích dalších onemocnění apod.) a gynekologické vyšetření lékařem zkušeným v gynekologické onkologii.

Při něm onkogynekolog pohledem a poté pohmatem včetně vyšetření konečníkem posoudí rozsah nádorového procesu. Mezi další metody, využívané ke stanovení diagnózy, patří: * CT vyšetření , které využívá počítačově zpracovaných rentgenových paprsků k ozřejmění situace uvnitř lidského těla. Zvláště důležité je toto vyšetření pro zjištění stavu mízních uzlin. * IVU (intravenózní urografie) , kdy po aplikaci kontrastní látky nitrožilně se provede série rentgenových snímků ledvin a vývodných cest močových. Karcinom děložního čípku totiž může svým růstem stlačit močovody a vést až ke značnému omezení funkce ledvin. Znalost tohoto stavu umožní včasný léčebný zásah a záchranu postižené ledviny. * RIN (radioizotopová nefrografie) je vyšetření funkce ledvin a vývodných cest močových pomocí minimálního množství nitrožilně radioaktivní látky, jejíž vylučování ledvinami a močovody je snímáno speciální kamerou. * Při vyšetření ultrazvukem se většinou kombinuje břišní (abdominální) přístup, který poskytne přehled o situaci v celé dutině břišní s přístupem poševním (vaginálním), který daleko přesněji přehlédne pohlavní orgány a další struktury v pánvi. * Rentgenové vyšetření plic k vyloučení či potvrzení šíření nádoru do tohoto orgánu. *

Cystoskopie a rektoskopie je přehlédnutí dutých orgánů s těsným vztahem k čípku děložnímu, tedy konečníku a močového měchýře, pomocí speciálního nástroje – endoskopu. * Odběr krve na tzv tumor markery SCC a Cyfra. Jedná se o látky, které bývají nádorem děložního čípku uvolňovány do krevního oběhu. Pro diagnózu nemají zásadní význam, důležité jsou spíše pro sledování pacientek po léčbě. Na základě těchto vyšetření je onemocnění zařazeno do některého ze 4 stádií. 1. stádium – nádor je omezen pouze na děložní čípek 2. stádium – nádor přechází na okolní tkáně, avšak toto šíření není příliš pokročilé. 3. stádium – pokročilé šíření do okolních tkání, ale nádor neproniká do okolních orgánů (močový měchýř, konečník). 4. stádium – nádor proniká do okolních orgánů či jsou prokázány vzdálené metastázy. Jak se zhoubný nádor čípku děložního léčí? Výše uvedené rozdělení do stádií není samoúčelné, má zásadní vliv na další léčbu. Nádory 1. stádia jsou většinou léčeny operačně. Pokud je ověřeno, že nádor je mikroskopické velikosti, stačí tzv. konzervativní operace. Při ní je odstraněn buď pouze děložní čípek (u žen, které si přejí další těhotenství) či celá děloha. V tomto zcela počátečním stádiu je riziko šíření nádoru mimo děložní čípek zcela mizivé a je zbytečné zatěžovat pacientku rozsáhlou operací.

Pokud se jedná o nádor větší, je nutno provést operaci radikální. Jedná se o jednu z nejnáročnějších a nejrozsáhlejších gynekologických operací. Je nutno odstranit nejen dělohu, ale i všechny tkáně, do kterých by se mohl nádor šířit. Jedná se o vazivo okolo dělohy (parametria), horní část pochvy a mízní uzliny v pánvi. Proto b měl tuto operaci provádět zkušený operatér, který má možnost operovat dostatečný počet těchto onemocnění. Je li potvrzeno šíření nádoru do okolních tkání, nebývá jen operační léčba úspěšná. V těchto případech se využívá protinádorových účinků ionizujícího záření – tzv. radioterapie. Ionizující záření bývá aplikováno dvěma základními způsoby:

Zevní ozáření – teleterapie Využívá ionizujících paprsků, vysílaných ze zevního zdroje, podrobnosti o tomto způsobu léčby najdete v brožuře, věnující se radioterapii. Pacientka dochází jednou denně na krátkou dávku záření, v případě karcinomu čípku se většinou aplikuje 20-30 dávek. Vnitřní ozáření – brachyradioterapie Spočívá v aplikaci ionizujícího záření přímo do čípku děložního. V krátké celkové narkóze lékař do čípku zavede aplikátor, do kterého po uložení pacientky do speciální místnosti zavede vlastní zářič. Doba, po kterou je zářič zaveden, a počet opakování této aplikace závisí na typu používaného přístroje. Podrobnosti o této léčbě opět najdete v brožuře věnované tématu radioterapie. Novým přístupem v léčbě nádoru čípku děložního je kombinace ozařování s chemoterapií. Při léčbě chemoterapií jsou pacientce podávány léky zvané cytostatika, většinou nitrožilně. Ta mají schopnost ničit rychle se množící buňky nacházející se v nádorové tkáni a napomáhají tak v tomto případě účinku ozařování. Kombinace těchto dvou léčebných metod vede sice ke zvýšení protinádorového účinku, na druhou stranu dochází i ke kombinaci účinků nežádoucích. Proto je tato léčba vyhrazena pouze pro pacientky ve velmi dobrém celkovém zdravotním stavu.

Co je to klinické hodnocení? Někteří pacienti mohou být léčeni v rámci klinických studií. Prvním krokem před zařazením do studie je pohovor s Vaším lékařem, který Vám objasní potřebné detaily a umožní Vám prostudovat si tzv.informovaný souhlas. Rozhodnete-li se studie účastnit, je nezbytné tento informovaný souhlas podepsat. Ze studie můžete kdykoliv vystoupit, aniž by to mělo nějaké důsledky na další léčbu Vašeho onemocnění. Jaké jsou nežádoucí účinky léčby nádoru děložního čípku? Operační léčba Jak bylo výše uvedeno, radikální operace cervikálního karcinomu je značně rozsálá a tudíž nežádoucí následky jsou častější než u běžných gynekologických operací. Po vlastním výkonu pacientka vyžaduje odpovídající pooperační péči (v prvních dnech většinou na oddělení intenzívní péče) včetně tlumení bolestí silnými léky - analgetiky. Je nutná infuzní výživa, neboť funkce trávicího ústrojí se obnovuje pozvolna až do několika dní po operaci. Proto může být zatěžováno stravou jen postupně – zpočátku pacientka přijímá pouze tekutiny, poté řídkou tekutou až kašovitou stravu. Běžnou dietu může pacientka očekávat až za 2 - 3 dny po operaci. Nepříjemnou komplikací, naštěstí dnes již vzácnou, je pooperační zánět dutiny břišní. Častější bývá povrchové zanícení rány, které však bývá snadno zvládnutelné místním ošetřováním a v případě nutnosti i léčbou antibiotiky. Velmi častým následkem radikální operace je snížená schopnost vyprazdňovat močový měchýř. Preventivně se proto do močového měchýře zavádí asi na týden močový katetr a i po jeho vytažení lze očekávat obtížné močení. Stav se ve velké většině případů během týdnů až měsíců upraví,jen u velmi malého procenta pacientek přetrvává.

Potom je nutné naučit pacientku technice samocévkování. Pro mladší pacientky je nutno zdůraznit, že odstraněním dělohy ztrácejí schopnost mít děti. Většinou není nutno odstranit vaječníky, neboť tento typ nádoru se do nich šíří jen výjimečně. Pokud však k tomu dojde, dostaví se prudký pokles hladiny ženských pohlavních hormonů - estrogenů s rychlým nástupem příznaků klimakteria (návaly, pocení, apod.) a pozdějším zvýšeným rizikem dalších problémů, jako je řídnutí kostí či onemocnění srdce a cév. Nádor čípku děložního neznemožňuje užívání tzv. substituční (náhradní) léčby, při které jsou pacientce chybějící hormony dodávány. Proto by lékař pacientce měl tuto možnost nabídnout. Radioterapie Podrobnější přehled vedlejších účinků ozařování je opět námětem speciální brožurky. V krátkosti můžeme uvést, že vedlejší účinky léčby zářením jsou celkové (únava, nevolnost, poruchy krvetvorby) a místní, které vyplývají z ozáření orgánů v ozařovaném poli. Zde jsou nejčastější obtíže při močení (pálení, řezání), při stolici (průjmy) a kožní reakce. Na většinu těchto nežádoucích účinků existuje léčba, proto je potřeba ošetřujícího lékaře zavčas s těmito obtížemi seznámit.

V případě aplikace chemoterapie v průběhu ozařování mohou vedlejší nežádoucí účinky zesílit. Nejčastěji se vyskytuje nevolnost až zvracení a silnější útlum tvorby krvinek, podle druhu použité chemoterapie může dojít k dočasné ztrátě vlasů. Jak probíhá další sledování pacientek po léčbě? Po ukončení onkologické léčby je nutno pacientku pravidelně kontrolovat, a to ze dvou hlavních důvodů. * zachycení eventuálního návratu onemocnění (recidivy) * zachycení a včasná léčba komplikací, které mohou po onkologické léčbě nastat. Pacientky jsou vyšetřovány na gynekologické ambulanci. Lékař provede vyšetření v zrcadlech, dále vyšetření pohmatem pochvou i přes konečník a prohmatá též přístupné mízní uzliny. Pokud to nález vyžaduje, může lékař ordinovat další vyšetření – rentgen plic, CT, vyšetření markerů apod. Recidiva onemocnění i komplikace onkologické léčby se projeví většinou v prvních letech po léčbě, proto jsou v této době kontroly častější, několikrát do roka. Postupně se intervaly prodlužují a nakonec pacientka dochází na kontrolu 1x za rok.