Podpořte imunitu a chraňte svá játra při "Polibkové nemoci." Infekční mononukleóza je v poslední době stále známější a v populaci velmi rozšířené přenosné onemocnění. Je způsobeno virem Epstein-Baarové, tzv.EB virus, který patří do stejné „rodiny“ herpetických virů jako např. běžný opar. EB virus dokáže v našem těle dlouhodobě přežívat, šíří se zejména kapénkovou infekcí a to nejčastěji slinami. Obvykle způsobuje infekční mononukleózu, ale představuje určitým způsobem i riziko vniku nádorových onemocnění. Infekční mononukleóza se projevuje především zvýšenou únavou organismu, postižením lymfatických uzlin a horečkou. Lymfatické uzliny se zvětšují zejména na krku a nemocného pak trápí bolesti v krku s provázejícími záněty nosohltanu. Únava organismu trvá od prvního dne až do odeznění nemoci. U některých jedinců může přetrvávat i několik měsíců, eventuelně nastartovat vznik únavového syndromu.

Horečka nastupuje většinou v odpoledních či večerních hodinách a rtuť teploměru se dokáže vyšplhat až na 39 - 40 stupňů Celsia. Infekční mononukleóza se může projevit i dalšími vážnějšími příznaky jako orgánovým postižením. Může dojít k poškození jaterní tkáně (vzestup jaterních enzymů nejvíce u dospívajících pacientů) s jejich zvětšením a případně i zvětšením sleziny. Ve své praxi jsem měl pacienta, který měl i žloutenku, která se jinak objevuje u této nemoci vzácně. Infekční mononukleóza nejvíce postihuje děti a dospívající mládež. Inkubační doba je obvykle jeden měsíc zvýšená únava organismu se však již může objevit před vypuknutím nemoci.

Průběh nemoci záleží na věku a imunitním systému jedince a dalších eventuálních přidružených nemocech, které se ve většině případů zhoršují a tím pak komplikují zdravotní stav. Infekční mononukleóza může probíhat s příznaky, které jsem uvedl výše, ale také může proběhnout bez příznaků. Onemocnění se stanovuje na základě krevního vyšetření protilátek proti EB viru. Proti infekční mononukleóze neexistuje z hlediska západní medicíny specifická léčba. Podávají se léky, které tlumí příznaky a ochraňují jaterní tkáň. Obecně se doporučuje klid na lůžku, omezení fyzické zátěže, vitamíny, dostatečný pitný režim a dieta. Onemocnění odeznívá většinou do měsíce, ale pokud je komplikováno zhoršenými jaterními funkcemi, tak může přetrvávat delší dobu.

Dietní opatření: V jídelníčku je nutné omezit živočišné tuky, aby nedocházelo k přetížení jater. Vyloučíme tak mastná a smažená jídla, uzeniny, vepřové maso, zásmažky, omáčky, vejce, tatarské omáčky apod. Není vhodná ani příliš ostrá či kořeněná strava, alkohol a káva. Vyhýbáme se také přemíře konzervačních látek. Jak si pomoci přípravky firmy KLAS? Přírodní přípravky firmy KLAS nám mohou velmi dobře posloužit při podpůrné léčbě či při doléčení následků infekční mononukleózy.

Nejdůležitějším přípravkem při léčebném ovlivňování infekční mononukleózy je používání Betavitalu a k němu vhodné přidružené kombinace dalších našich přípravků či bylinek. Betavital působí při mononukleóze trojím mechanismem: * imunostimulačně (zvyšuje obranyschopnost organismu a tím přispívá k rychlejší léčebné odezvě organismu) * regeneruje a detoxikuje játra (napomáhá játrům udržovat přirozený metabolismus) * obsahuje velmi významné vitamíny a minerální látky (plní funkci vitamínové léčby) Dále Betavital odstraňuje únavu a záněty dýchacích cest a zvláštností Betavitalu je i skutečnost, že prospívá slezině a celému lymfatickému systému (zvětšené mandle na krku). Betavital dávkujeme u infekční mononukleózy u menších dětí v dávce 3x denně jednu čajovou lžičku a starším a dospívajícím podáváme zpravidla 3x denně 2 čajové lžičky nalačno. Užívání Betavitalu se řídí dobou nemoci a po jejím odeznění snižujeme dávkování u menších dětí na 1x denně jednu čajovou lžičku a u starších dětí a dospívajících na 2x denně jednu čajovou lžičku po dobu jednonoho měsíce a pak užívání ukončíme. Betavital lze také kombinovat s dalšími přípravky pro zvýraznění a urychlení léčby. U menších dětí ho lze kombinovat s přípravkem Super Acidophilus plus šest miliard v dávce 1x denně jedna kapsle. U starších a dospívajících dětí obvykle podáváme dle převažujících příznaků a to s LKVB6 (vysoké jaterní enzymy) obvykle v dávce 1x denně jedna tableta před jídlem.

Žloutenky jsou v širším smyslu označením pro nemoci spojené se žlutavým zabarvením kůže, sliznic a očního bělma. Toto zabarvení je důsledkem hromadění žlučových barviv v těle. Příčinou může být náhlý rozpad krvinek, špatná funkce jater, nebo neprůchodnost žlučových cest. V užším smyslu hovoříme o žloutenkách způsobených infekčním zánětem jater (hepatitidou) a to zejména virového původu. Správně bychom proto měli uvádět termín virový zánět jater, nebo virová hepatitida.

Paradoxně u těchto nemocí není žlutavé zbarvení kůže tím nejtypičtějším příznakem. V řadě případů může infekce proběhnout pod úplně jiným obrazem, nebo i zcela bez příznaků avšak s vážnými následky. Á, Bé, Cé, Dé … Podle viru, který nemoc způsobuje, rozlišujeme virové hepatitidy do několika typů. Ty se označují písmeny abecedy. Praktický význam mají virové hepatitidy typu A,B,C. Zcela neobvyklá je hepatitida D, která však vzniká jen u lidí již nemocných hepatitidou B. I hepatitida E je zatím v našich zemích celkem málo častá. A aby byl výčet úplný, je třeba zmínit, že jsou známy i viry hepatitidy F a G, přesto, že vlastně není jasné jakou nemoc (a zda vůbec) způsobují. A není jen vitamín… Původce virové hepatitidy A (virus hepatitidy A) vylučuje nemocný člověk stolicí.

Při přenosu infekce se tak mohou uplatňovat ruce při nedostatečném mytí, hlavně po použití záchodu, ale také potraviny, voda a kontaminované předměty. Inkubační doba je 14 - 50 dní, avšak již 14 dní před projevy prvních příznaků nemocný začíná stolicí vylučovat virus a stává se tak infekčním pro své okolí, ačkoliv sám ještě žádné obtíže nemá. Infekce může proběhnout i zcela bez příznaků, ale obvykle nemocný pociťuje únavu, nevolnost a nechutenství. Později bolesti břicha, zvracení, nebo průjem. Většinou dojde k zežloutnutí, někdy nemocný pozoruje i světlou stolici a tmavou moč. Vzácně dochází k vážnému poškození jater, které může mít i trvalé následky, nebo skončit smrtí. Nemocný je po rozpoznání diagnózy izolován na infekčním oddělení nejméně 2 týdny. Léčení je pouze podpůrné. Lék na původce nemoci není. Následuje dlouhá rekonvalescence s jaterní dietou, zákazem alkoholu a omezením fyzické námahy a to v trvání 6 - 12 měsíců. Všechny osoby, se kterými byl nemocný v době 14 dní před začátkem prvních příznaků jsou sledovány. Pokud pracují v potravinářství, nemohou práci vykonávat po dobu 50 dní. Proti virové hepatitidě A je k dispozici účinné očkování. B - boj o život Virus hepatitidy B je docela citlivý na vnější prostředí. Na površích, ale ani ve vodě či v jídle nepřežívá. Infekce se proto přenáší výhradně krví. Matka může infikovat své dítě před, nebo při porodu. Sexuální partneři se mohou nakazit navzájem při pohlavním styku. Uživatelé drog, kteří si píchají drogu injekčně se snadno nakazí půjčováním "nádobíčka". Při práci se krví, nebo jiným biologickým materiálem se může nakazit zdravotník, nebo zachránce.

K infekci pacienta v nemocnici ať už při transfúzi krve, nebo použitím nesterilních nástrojů by v rozvinutých zemích už nemělo dojít. Inkubační doba je 14 dní až půl roku. Infekce probíhá bez příznaků častěji, než u virové hepatitidy A. Žloutenka je mnohem méně častá. Zato poškození jater bývá dlouhodobé a může přejít ve chronickou celoživotní infekci. Nemocní s chronickou hepatitidou B mívají častěji zhoubné nádory jater a jaterní cirhózu. Proti hepatitidě B je účinné očkování. Povinně se od roku 2001 v ČR očkují všechny děti po narození. Ty, které ještě nebyly očkovány se očkují ve 12 letech. Očkují se také zdravotníci a ošetřovatelé v domovech sociální péče. Ti, kteří nespadají pod povinné očkování, se mohou nechat očkovat za úhradu. C - celkem citlivá záležitost Virus hepatitidy typu C je podobně citlivý na vnější prostředí jako virus hepatitidy typu B. Proto se přenáší stejným způsobem - tedy krví.

K přenosu infekce je však třeba mnohem větší množství viru a proto není nákaza tak častá. Dříve byli infikováni příjemci transfůzí. K tomu dnes už díky kvalitnímu testování dárců a darované krve nedochází. Virová hepatitida C se dnes nejvíce šíří mezi injekčními uživateli drog a mezi osobami, které často střídají sexuální partnery, případně se přímo živí prostitucí. Jde tedy o podobnou infekci jako je HIV/AIDS. Velmi často probíhá bezpříznakově. Infikovaný člověk se může nakazit i vícekrát různými podtypy viru. K poškození jater dochází při chronické infekci, která vzniká u 60% infikovaných. Onemocnění je velmi plíživé a nemocný nemusí mít roky žádné zjevné příznaky. I v tom se hepatitida C podobá infekci HIV. Infekci lze léčit nákladnými léky, například na bázi interferonu. U některých nemocných však ani tato léčba nemusí být účinná. I zde se nabízí srovnání s HIV infekcí, ze kterého hepatitida C vychází o něco lépe. Očkování proti hepatitidě C není k dispozici. Jedinou prevencí je tedy vyvarovat se rizikového chování (injekční aplikace drog, střídání sexuálních partnerů) a dodržování pravidel pro práci s biologickým materiálem.