Tento pojem budeme znát spíše pod názvem zbytnělá nosní mandle. Ta je významnou součástí lymfatického systému vstupní brány nosohltanu. Podstatou adenoidní vegetace je nahromadění lymfoidní tkáně. Největšího rozměru dosahuje u batolat a v pubertě se začíná vytrácet. Ale někdy se s ní setkáváme ještě také u mladých dospělých lidí. V některých případech dochází k nahromadění lymfoidní tkáně v oblasti ústí Eustachovy trubice, a to pak souvisí s opakujícími se záněty středního ucha, protože hlen s infekcí se snadno dostává do ucha. Ke zbytnění této mandle často dochází po recidivách zánětů horních cest dýchacích. Naprosto typickou situací dnešního věku, je období, kdy dítě nastoupí do dětského kolektivu a jeho imunitní systém ještě není dokonale vyvinut.

Podle epidemiologických studií se dá říci, že zbytnění postihuje více děti žijící v městských průmyslových oblastech než děti žijící na venkově. Nosní mandle je v klidové fázi růžová a bez patologického sekretu. Při aktivaci je kryta větším či menším množstvím hlenu či hlenohnisu a její povrch je zarudlý a výrazněji členitý. Zbytnění mandle způsobuje ucpávání nosního průduchu, které se zvětšuje hlavně v noci. Dítě pak dýchá otevřenými ústy a chrápe. Tím jsou samozřejmě porušeny fyziologické poměry v nose a ve vedlejších dutinách a zvyšuje se sklon k jejich zánětům. Hlas bývá huhňavý, objevuje se chrapot a pokašlávání. Když tento stav trvá dlouho, špatně se vyvíjí hrudníček a postavení páteře. Hovoříme o vadném držení těla, které může dospět až do skoliosy. Další nepříjemností jsou opakované záněty středního ucha spojené s nedoslýchavostí. Infekce se může projevovat zvýšenými teplotami jindy z dráždění infikovaným sekretem z nosohltanu vznikají chronické rýmy, angíny, laryngitidy či bronchitidy. Z nervových a psychických změn se uvádí souvislost s nočním pomočováním, opožděným vývojem řeči a vývoje duševního, nesoustředěností a zhoršením školního prospěchu. Metodou volby je chirurgické odstranění této "překážky".

Často dostávám otázky zda mandli odstranit nebo nechat. Odpověď není jednoduchá, je to komplexní problém. Zbytnění nosní mandle je obrazem nedobrého vnitřního prostředí v těle ( jako celku). Tento proces nevzniknul najednou, ale tělo se na něj postupně připravovalo, naplňovala se hladina a nyní již přetekla. Všechny výše uvedené příznaky jsou následkem. V takovém případě se v celostní medicíně snažíme redukovat faktory, které organismus stresují, posilovat obranný systém, doplňovat do těla vše co organismus potřebuje ( stopové prvky, minerály enzymy atd., a to nejdůležitější "odlehčovat" detoxikačnim orgánům jako jsou játra, ledviny a střevo. Tam bývá nejčastěji dysbioza, nesprávné střevní osídlení střevní mikroflórou. Je to způsobeno častým podáváním antibiotik, pojídáním přemíry sladkostí, pitím chemicky upravovaných limonád apod. Svůj vliv má prostředí, kde dítě žije. Panelák, suchý vzduch, kouření rodičů, vaření na plynu, prašné prostředí. Málo pohybu, sledování televize, videa.

Odstraníme-li nosní mandli, a přitom bude dítě přetrvávat ve svých návycích, je otázkou času, kdy znovu nosní mandle zbytní a nebo se problém přenese na jiný orgán. Často slýchávám tuto větu: "Rýma se nám zlepšila, ale objevily se záněty průdušek". Jestliže je nosní mandle anatomickou překážkou, pak je nutné a často osvobozující řešení chirurgické. Ale také musí nastat již uvedená změna celkového životního stylu. To není jenom otázka dítěte. Je to otázka celé rodiny a dá se říci, že celé společnosti. Je žádoucí, aby rodiče změnili prostředí, přístup k dítěti. Aby s ním často chodili do přírody, na hory, do lesa, k moři. Věnovali se sportu. Změnili jídelníček, který má obsahovat více zeleniny, ovoce, omezovat sladkosti. Když je to nutné nedávat dítě do školky.

Streptococcus pneumoniae je často přítomen v nosohltanu zdravých osob, je součástí jejich normální ústní mikroflóry. Můžeme je izolovat u 10% zdravých dospělých a 40% dětí. Většina infekcí vzniká šířením z nosohltanu na vzdálenější místa: dutiny, plíce, uši, mozkové blány, krev. V dětských kolektivech není vzácností šíření kapénkovou infekcí. Pneumokok se přilepí na povrch sliznice nosohltanu pomocí adhesinu a pak se šíří dále do organizmu. Pro průnik mikroorganizmu je významné poškození slizničního epitelu dýchacích cest předchozí virovou infekcí, alergií, toxickými látkami, včetně nikotinu, vdechnutí cizích látek, které poškozují slizniční epitel. K onemocnění pneumokokovou infekcí mají větší sklony osoby s poruchou fagocytózy, poruchou imunity, osoby s nedostatečnou výživou, cirhózou jaterní a s poruchou sleziny. Mezi nejčastější komplikace chřipky patří také pneumokokový zápal plic. Onemocnění je charakterizováno znovu vzestupem horečky ke konci odcházející chřipky. Zhorší se kašel, pacient více vykašlává, má bolesti na hrudníku.

Pneumokokový zánět středního ucha je onemocněním především dětského věku. Opět předchází virový infekt. Je charakterizován horečkou, neklidem a bolestivým pláčem dítěte, které pokládá hlavičku na postiženou stranu. Diagnóza se stanoví vždy na základě otoskopického vyšetření při uvolnění bubínku. Úkon provádí specialista a zákrok by měl být provázen odebráním mikrobiologického vzorku. Akutní zánět dutin je vyvolán stejným bacilem, ale je to onemocnění všech věkových skupin, mimo kojenců. Volbou pro všechny pneumokokové infekce je penicilin. (Při přectlivělosti k betalaktanům lze použít makrolidová antibiotika.) U rezistentních kmenů připadá v úvahu léčba cefalosporiny 3. generace. V prevenci lze u rizikových osob použít očkovací látku. Postup celostní medicíny je obdobný jako v předchozím případě streptokoka pyogenního. U dětí tu často běží jedna nemoc za druhou - jako na běžícím pásu. Školkové dítě se snadno dostane do začarovaného bludného kruhu. Takto nemocné dítě má většinou problémy s imunitou.

Tímto směrem by měla být směrována léčba. Nosní mandle je potřebný orgán pro imunitní systém, opakovaným zánětem se zvětší, ucpává vchod do Eustachovy trubice a způsobuje, že se za ní hromadí hlen a dává předpoklad pro infekci v uchu, v nosohltanu, průduškách atd... Rodiče se mě ptají, zda je dobré odstranit nosní mandle. Odstraněním nosní mandle se anatomicky situace zlepší, zprůchodní se cesty - to je klad, ale imunitu to nezlepší. Kde je tedy správná cesta? Kdo to má rozhodnout? Pokud mandle odstraníme, pak se musí současně změnit spousta věcí - úprava střevní mikroflóry, odstranění slazení z jídelníčku! (podporuje zánět), možná zkoumat odstranění mléka z jídelníčku - zahleňuje, způsobuje zánět, alergii, oslabuje imunitu.... A další postup léčby by se měl zabývat imunomodulací. Otázka přítomnosti takového dítěte ve školce je vždy k diskuzi. Jsou dvě linie: 1. psychosomatický vývoj - dítě potřebuje kolektiv (často v předškolnním věku, spíše potřebuje ještě mámu) 2. imunitní vývoj – kolektiv za dané situace zhoršuje. Takže se musíte snažit najít kompromis.