Najít si svůj klid a rovnováhu, to není zrovna jednoduchá věc, zvláště když se dostaví období klimakteria - hormonální rozladěnosti, návalů horka a potu, bolestí hlavy, bušení srdce. Žena by v tomto stavu raději neznala svět. Je podrážděná, snadno se dostane do deprese, snadno přichází únava, nemůže se koncentrovat, hlava se točí, nemůže spát. "Prosím Vás, moji drazí, mám Vás ráda, ale už mně dejte pokoj". Mozek řídí všechny děje v těle jako kybernetický stroj. Posílá impulzy do žlaz s vnitřní sekrecí a ony reagují tvorbou hormonů, které potřebují buňky ke správné funkci. Tato vegetativní - hormonální aktivita začíná u člověka asi kolem šestého roku. Žlázy začínají produkovat tzv. předhormony. To jsou látky, ze kterých si teprve organizmus hormony vytváří. Vrchol této aktivity je asi ve věku kolem 26 - 27 let, je to období plné zralosti a jedinec je přizpůsoben rozmnožování a tím zachování rodu. Potom křivka hormonální a sexuální aktivity klesá. U žen kolem přechodu poněkud prudčeji.

Jsou časté poruchy menstruace, močová inkontinence, vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů, zhoršení zraku… U žen, které musí podstoupit operaci s odstraněním dělohy a event. také vaječníků, jsou tyto změny výraznější. Pálí a svědí v pochvě, je suchá kůže a sliznice, je snížené libido. Objevují se otoky a bolesti kloubů, nadváha, rozvíjí se osteoporóza. U žen kolem 60 let klesá hladina předhormonů až na 5 %. Pro zvládnutí těchto stavů nabídne gynekolog substituční hormonální prostředek, uměle do těla doplní hormon, který tam chybí. To může být dobré, ale také nemusí. Proces hormonální regulace je dynamický proces, který reaguje na stres, na roční období, na pohybovou aktivitu, na jídlo, na léky…. jeden hormon ovlivňuje druhý. Je to jako na houpačce. Právě prožívaná situace donutí organizmus, aby vytvořil hormon, jeho hladina se zvýší a toto zvýšení na druhé straně způsobí snížení hladiny jiného hormonu. Jeho pokles podnítí organizmus ke zvýšené tvorbě - hladina se zvýší a tím zase sníží hladinu toho prvního hormonu.

Zpětnou vazbou se hladina obou hormonů vybalancuje a o to jde. Stále musí být stav rovnováhy. A nyní si představme houpačku, kdy na jednu stranu trvale dáváme hormon, bez ohledu na reakci z druhé strany. Zdánlivě držíme rovnováhu - ramena houpačky jsou ve vodorovné poloze, ale výše popisovaná zpětná vazba nefunguje a postupně zaniká. Jakmile přestaneme dávat onen hormon, regulační systém zpětné vazby již není schopen fungovat, což se brzy projeví někde na těle porušením funkce jiného orgánu. Umělé, dlouhodobé podávání synteických hormonů není v souladu s přirozenými regulačními mechanizmy. Jeden problém dočasně utišíme, ale současně si vytvoříme problém jiný, křečové žíly, bulku v prsu, onemocnění srdce … Řešení situace musí vycházet z pečlivé analýzy životní situace a z kritického pohledu na svůj stav.

Použiji přírovnání. V autě máme 50 litrů benzínu. Když pojedeme 100 km rychlostí a ujedeme 500 km, benzín spotřebujeme, auto se zastaví. Když pojedeme 50 km rychlostí, ujedeme 1000 km, dostaneme se dále. Totéž platí i pro život. Nemůžeme žít vysokým tempem, když ubývá hormonů. Zastavíme u čerpací stanice, doplníme benzín a jedeme dál. Čím budeme jezdit rychleji, tím více se auto opotřebuje, čím budeme jezdit pomaleji, tím více se udrží. Když dojde o opotřebování, další benzín již nepomůže, motor se zadře, přestanou fungovat brzdy, objeví se další poruchy, auto je pak více v opravně než na silnici. Čtenář, respektive čtenářka namítne: Jsem temperamentní typ a potřebuji rychlé tempo, dodávané hormony mi to umožní. Chci být stále moderní žena. Ideální situace v případě auta by tedy byla: jet vysokou rychlostí a přitom ujet co nejvíce kilometrů a co nejméně auto opotřebovat. Motor musí být stále dobře seřízen, všechny regulace musí stále dobře fungovat.

Ale syntetické hormony tuto službu neudělají bez rizika katastrofy v jiné oblasti. V přírodní medicíně svou pozornost zaměřujeme na byliny a přírodní prostředky, které mají schopnost pozitivně ovlivňovat hormonální funkce: Jsou to tzv. fytohormony nebo fytoestrogeny, které tělu umožňují tvorbu předhormonu DHEA (dehydroepiandrosteronu) a tím vlastně zesílí zásobu základní látky a tělo, když potřebuje, má možnost si z této zásoby přetvořit skutečný lidský hormon. Ale důležité je, že si jej vytváří jenom tehdy, když jej potřebuje, a jen v takové dávce, kterou potřebuje. Nemůže dojít k předávkování. Když jej nepotřebuje pro tvorbu hormonu, tak jej nechá, aby si tělo např. zvýšilo spalování tuků nebo aby se lépe spotřeboval cukr atd. Tělo si reguluje, kde potřebuje. Když předhormon DHAE v těle prostě není, jak bylo popsáno výše, pak žádné regulace nenastanou a objeví se příznaky vegetativního klimakterického syndromu.

Představitelem fytohormonů je například: Wild Yam, dále jsou to výrobky sójové, celozrnné, fazole, granátová jablíčka, mateří kašička. Další přírodní prostředky, na které chci upozornit nepůsobí jako fytohormony, ale přesto ovlivňují tyto výše popsané regulační mechanizmy. Jsou to třeba Sarapis Soja, Herbust a dále různé produkty, které jsou kombinací vitamínů, enzymů a stopových prvků (koenzym Q 10, selen, zinek, lecitin, vit C, vit. E...). Sem také patří peruánská zelenina Maca a vylepšený, celkově vitalizující prostředek Eregma MAX Power. A ještě se zmínám o jedné skupině prostředků, které pracují na úrovni energie, které nazýváme bioinformatika: Sem patří homeopatický lék Hormeel v kombinaci s Gynekoheel, dále v systému Energy je to Gynex v kombinaci s Korolenem.

Existuje jedna pozoruhodná bylinka, které chci věnovat samostatný odstavec: Po staletí známá asijská bylina rdesno mnohokvěté, využívá se její kořen. Tuto bylinku používali již staří čínští lékaři a tvrdili o ní, že harmonizuje energii CHI, stimuluje všechny žlázy s vnitřní sekrecí počínaje od hypofýzy přes štítnou žlázu, slinivku břišní a konče u regulace vaječníků a nadledvinek. Máme k dispozici výrobek LifeStar, zatím jediný tohoto druhu. Hodí se pro všechny moderní ženy, jež chtějí zůstat ve svém tempu. Sám osobně jej užívám a doporučuji všem manažerům, lidem v těžkých situacích. Je to bylinka, která dokáže pozitivně ovlivňovat vegetativní funkce.

Ženy, které nahrazují přirozený úbytek hormonů v době menopauzy pomocí prášků, mají dvakrát více případů rakoviny prsu. Nová studie Angličanky Valerie Beral, která byla publikována v lékařském odborném časopisu Lancet odhalila, že běžně používaná hormonální léčba žen v období jejich menopauzy je vystaví dvakrát většímu riziku, že se u nich vyvine rakovina prsu. Strohé konstatování výzkumné zprávy agenturní zprávy nijak zvlášť nekomentovaly a tak ve veřejnosti, masírované záplavou mnohem katastrofičtějších zpráv, zmíněné sdělení nezanechalo vážnějších následků. My muži jsme si většinou pomysleli, že se nás to zase až tak netýká. Něžné pohlaví zřejmě nabylo dojmu, že výzkumníci zase jednou dělají z komára velblouda. Vždyť přece miliony žen, které jsou v přechodu, hormonální přípravky berou. Zbavují se tak návalů horka, špatné nálady, nadměrného pocení a dalších problémů, které s sebou přináší menopauza. Na příbalových letáčcích se nic o velkém riziku nepíše. Naopak se vyzdvihuje příznivý vliv na osteoporózu, prevenci Alzheimerovy choroby, případně příznivý vliv na rakovinu tlustého střeva ...

Ti z vás, kteří se dostanete k originálnímu pramenu (Lancet 362: 419-427,2003) a budete číst pozorně zjistíte, že autorka poněkud nezvykle uvádí, kromě sebe, další spoluautory publikace - cituji: „milion spolupracujících žen“. Jinak řečeno, máme tedy co do činění s novým poznatkem, který vyplynul na základě šetření milionu případů! Nemusíme být zrovna odborníkem na statistiku, abychom si uvědomili, že je-li na tak rozsáhlém souboru (milion žen) zjištěn dvojnásobný rozdíl případů rakoviny u léčených a neléčených, můžeme případný omyl v konstatování, že na vině je hormonální léčba, prakticky vyloučit. Poznatky z Velké Británie dokládají, že nárůst případů rakoviny u žen ve věku mezi 50 až 64 lety o 20 000 případů za deset let je zapříčiněn hormonální léčbou. K jistému uklidnění nás může vést pouze skutečnost, že velkému riziku vzniku rakoviny prsu jsou vystaveny ženy, které „oddalují“ menopauzu dlouhodobě. Nejhůře jsou postiženy ženy, které řídí svůj cyklus konzumací tablet obsahujících látky jak s účinkem estrogenu tak progesteronu. Pro tento přístup se používá termín kombinovaná hormonální léčba. Těchto případů je v praxi, bohužel, většina. Strohá fakta uvádějí, že léčené ženy mají po pěti letech na každých tisíc žen o šest případů rakoviny prsu více. Po desetiletém „braní prášků“ mají tyto ženy ve srovnání se svými vrstevnicemi o 19 případů rakoviny na každých 1000 žen.

Nejen kombinovaná hormonální léčba, ale také léčba založená pouze na přípravcích na bázi estrogenu s sebou nese riziko. Je však nižší. Používání prášků s pouze estrogenním účinkem zvyšuje počet případů rakoviny prsu po pětiletém užívání o 1 - 2 případy na tisíc žen a po desetiletém užívání to je o 5 případů na 1000 žen. Co z uvedeného vyplývá? Přinejmenším to, že pro lékaře, ale především pro každou ženu se rozhodování stává komplikovanější. Kromě kladů spojených s tím, že zmíněná hormonální léčba menopauzy (progesteron) mírně snižuje riziko vzniku rakoviny dělohy, její dlouhodobější používání je naopak spojeno s výrazným nárůstem rizika vzniku rakoviny prsu. Zjednodušeně lze říci, že rizikovější přístup výrazněji zlepšuje kvalitu života pozdějšího věku. Rozhodování pro ženy rozhodně nebude nyní jednoduché. Nad dlouhodobou hormonální léčbou uplatňovanou stávajícím způsobem se začíná vznášet otazník. Možná výstižněji - vykřičník! Bude zajímavé, jak se k výsledkům studie postaví výrobci příslušných léků, neboť jich se nové poznatky rovněž dotýkají. Respektive jejich miliardových zisků. Autorka studie je zatím na svobodě a ani nebyla prohlášena za nesvéprávnou a to mnohému nasvědčuje. (Poznámka: Ve Velké Británii jsou na náklady státu zřizována poradenská centra, která by k danému problému měla ženám fundovaně radit).