Lymeská borelióza je onemocnění, které je způsobeno bakterií Borrelia burgdorferi. Toto onemocnění se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy a Jižní Ameriky. Rezervoárem této bakterie je více než 200 druhů zvířat. Nejčastěji se jedná o myši, hraboše, zajíce, veverky, krtky, rejsky, jeleny. Můžou jimi být i domácí zvířata jako je pes či kočka, ale i klíště, které je zároveň i přenašečem. Hlavním přenašečem boreliózy jsou klíšťata. V Evropě se nejčastěji vyskytuje druh Ixodes ricinus. Přenašeči mohou být méně často rovněž komáři, ovádi, blechy a mouchy. Do kůže hostitele se klíště zachytává pomocí svého bodacího orgánu s názvem hypostom. Ten má na sobě drobné zpětně obrácené zoubky a klíště se jím pevně zachytí do kůže zvířete či člověka.

Klíště žije průměrně 2 roky a během svého životního cyklu prodělává tři vývojová stádia a vystřídá tři hostitele. Na jaře se z vajíček vyvinou larvy, které sají krev zejména hlodavců. Druhý rok se larvy přemění v nymfy, parazitující nejčastěji na veverkách, ježcích či ptácích. Za tři měsíce nymfy dospívají v dospělou formu – imago. Dospělá klíšťata napadají hlavně vysokou zvěř. Člověk je konečným hostitelem klíštěte, představuje slepou cestu jejich vývoje. Klíšťata se vyskytují v přírodě od března do listopadu, a to na okrajích listnatých a smíšených lesů. Nachází se hlavně v travnaté nebo křovinaté krajině se stromy a loukami v nadmořské výšce do 800 m. V každém vývojovém stádiu klíště saje pouze jednou, za celý svůj život tudíž saje krev pouze třikrát. Nejvyšší výskyt hladových klíšťat je zaznamenán v květnu a červnu a dále v září.

V naší republice je lymeskou boreliózou promořeno asi 5-10% klíšťat. Přenašečem lymské boreliózy jsou výhradně nymfy a dospělá klíšťata. Přisátí klíštětem, které je nejčastějším přenašečem lymeské boreliózy, uvádí jen 30-50% infikovaných pacientů. Příznaky a průběh boreliózy se dělí do třech stádií. Toto rozdělení je pouze schematické, neboť se mohou zároveň objevit i příznaky všech stádií, první stádium nemusí být vyjádřeno aj. Typickým projevem prvního stádia boreliózy je erythema migrans. Jedná se o zarudnutí na kůži, často s centrálním vyblednutím, které může vycházet z místa vpichu. Dalším příznakem může být zvětšení regionálních lymfatických uzlin. Toto zarudnutí vzniká v průměru za 1,5 týdne od přisátí klíštěte. Druhé stádium začíná většinou za 2 až 12 týdnů po přisátí klíštěte, trvá několik týdnů a vymizí obvykle do tří měsíců po nákaze. Může se projevit jako neuroborelióza. Jejími projevy může být tzv. meningoradikuloneuritida, která se projevuje značně proměnlivými bolestmi, dále periferní obrna nejčastěji lícního nervu, zánětem mozkových blan a mozku.

Dalšími možnými projevy druhého stádia lymeské boreliózy jsou kloubní a svalové projevy (bolesti kloubů a svalů, otoky nejč. kolenních kloubů. Přechodně může vlivem této infekce dojít i k zánětu srdečního svalu. Na kůži se druhé stádium projevuje jako tzv. boreliový lymfocytom (jedná se o malý modravě červený infiltrát často na ušním boltci či lalůčku, prsní bradavce). Mezi méně časté projevy patří neproduktivní kašel, bolest v krku, zvětšení jater, zánět varlat. Třetí stádium boreliózy začíná měsíce až roky po nákaze. K jeho příznakům patří kožní symptomy (acrodermatitis chronica atroficans – jedná se o zánětlivé a později atrofické postižení kůže nejčastěji na nohou). Dalším projevům patří pozdní neuroborelióza projevující se encefalitidou (zánět mozku), encefalomyelitidou (zánět mozku a míchy), dále pak zánět kloubů, zejména velkých kloubů (koleno). Diagnóza lymeské boreliózy se stanovuje podle přítomnosti klinických příznaků, potvrzuje se serologickým vyšetřením krve, v případě neurologických projevů vyšetřením mozkomíšního moku, při postižení kloubů i vyšetřením kloubního punktátu. Základem léčby boreliózy je podávání antibiotik. Prevence V současné době není dostupná očkovací látka proti borelióze, jedinou možnou prevencí je ochrana před klíšťaty. Obyvatelům či návštěvníkům endemických oblastí s vysokým výskytem nakažených klíšťat se doporučuje nosit do přírody dlouhé kalhoty zastrčené do bot, vysoké ponožky, pevné boty, dlouhý rukáv. Vhodné je zejména světlejší oblečení ( klíště je na něm lépe vidět) hladkého povrchu. Oblečení i kůži je vhodné před procházkou do lesa či na louky ošetřit repelentem odpuzujícím hmyz a klíšťata.

Po návratu je třeba tělo podrobně prohlédnout a případné klíště do nejdříve odstranit (riziko nákazy se zvyšuje s délkou doby od přisátí). Klíště se odstraňuje pomocí tupé pinzety, v žádném případě holýma rukama ( nebezpečí infekce nakaženým klíštětem). Před manipulací s klíštětem místo vydezinfikujeme. Klíště uchopíme do pinzety co možná nejblíže hlavičky a bez velkého tlaku na jeho tělo klíště točením klem osy jedním směrem uvolníme. Následně ránu opět vydezinfikujeme. Prognóza Prognóza lymeské boreliózy zachycené v časných stádiích je dobrá, příznaky onemocnění obvykle vymizí i bez léčby. Mohou někdy přetrvávat obtíže jako únava, bolesti hlavy, kloubů a svalů. U pozdní formy onemocnění je prognóza již horší, v některých případech lze pozorovat i progresi nervového postižení. Úmrtnost lymeské boreliózy je nízká.

Klíšťata se v dnešní době vyskytují už i v nejvyšších oblastech Krkonoš, kde by je lidé v minulosti hledali marně. Důvodem jsou zejména teplejší jara a léta v nejvyšších českých horách. Ukázal to výzkum provedený na našich horách v posledních sedmi letech. Klíšťata infikovaná boreliózou se vyskytují až do nadmořské výšky 1270 metrů. Virus encefalitidy měla klíšťata až do výšky 1140 metrů. "Výzkum prokázal existenci životaschopných populací klíštěte až do výšky 1100 metrů nad mořem, zatímco dříve se klíště vyskytovalo pouze do 700 až 800 metrů nad mořem. Jednotlivé, avšak pravidelné nálezy nymf klíštěte byly zaznamenány i u horní hranice lesa, tedy přibližně do 1250 metrů nad mořem," upozornil mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný.

Klíšťata přenášejí nebezpečné nemoci boreliózu a encefalitidu. Na horách se výrazně otepluje Analýza údajů z pěti krkonošských klimatologických stanic prokázala výrazné oteplení na horách. Například v 1100 metrech nad mořem se průměrná teplota za posledních 50 let zvýšila o 3,5 stupně Celsia. "Dnes panují v 1100 metrech takové teplotní podmínky, jaké byly před 50 lety v 600 metrech," uvedl zoolog Jan Materna. Vyšší teploty dávají klíštěti větší šanci, že stihne svůj vývoj dokončit do chladného podzimu. Infikovaných klíšťat je na horách stále málo Součástí výzkumu bylo i vysazení klíšťat do speciálních klícek v deseti lokalitách s různou nadmořskou výškou.

Experiment prokázal, že klíště obecné je schopné přežívat a vyvíjet se přinejmenším v nadmořské výšce 1100 metrů. Se stoupající nadmořskou výškou však klíšťat výrazně ubývá. V polohách nad 1000 metrů jich je asi padesátkrát méně než v 600 metrech. Riziko napadení infikovaným klíštětem je díky tomu na horách poměrně malé. Výzkumníci nicméně zjistili, že klíšťata infikovaná boreliózou se vyskytují až do nadmořské výšky 1270 metrů. Virus encefalitidy měla klíšťata až do výšky 1140 metrů. Za poslední tři roky v Česku onemocnělo klíšťovou encefalitidou 2211 lidí, podstatně více než v kterékoli jiné evropské zemi. Počet očkovaných je však v tuzemsku třetí nejnižší v Evropě. Očkováno je 17 procent populace.